„S kolika muži ses vyspala, když ses rozešla s Christopherem?“ To mě rozesměje. Vyjdu z koupelny a posadím se na kraj postele. „S žádným, F.“ „To není pravda.“ „Jo, je.“ „To není možný.“ „Jasně, že je to možný.“ „Řekni mi pravdu,“ naléhá a ani neskrývá své rozrušení. „Proč se mě na to ptáš zrovna teď? Tvoje žena ti snad řekla něco, kvůli čemu o tom přemýšlíš?“ Je ještě napjatější. Při několika málo příležitostech mi velmi stručně vyprávěl o svých dcerách. Ale o své manželce nikdy. Přestože ji podvedl s dvaadvaceti ženami, ona pro něj zůstává na nedotknutelném piedestalu. „Tak kolik?“ zeptá se znovu. Sevře mě v pase. Jednou rukou mě chytne za čelist a lehce mi tlačí hlavu dozadu. Na stropě vidím světlé skvrny po vlhkosti, které tvoří siluetu lodě. Když se podívám pořádně, vidím dokonce natažené plachty připravené vyplout. „Řekni mi pravdu, ty děvko,“ říká, aniž by mě pustil. „Tak dobře.“ Tohle je moje pomsta. Mstím se za to, že buduje hranice kolem svého života, že jako královská stráž hlídá dveře od pokoje, kde chrání svou ženu. „Věděl jsem to. Kolik?“ ptá se mě s výrazem někoho, kdo vyhrál bitvu, kterou by raději prohrál. „Dva.“
( 98 )