Je to směšný protimluv, do něhož upadají všechny násilné vlády, které chtějí držet národy ve stavu slabosti, a přitom se díky nim chtějí stát silnými. Národ nebude slavný, bude však šťastný. Nebude se o něm mluvit a navenek bude vzbuzovat malou vážnost; uvnitř však bude mít hojnost, mír, svobodu.172 Každý stěžovatel, který odmítne arbitráž stařešinů, nebo ji připustí, a poté se odmítne podřídit jejich úsudku, jestliže svůj řádně a spravedlivě vedený proces prohraje, bude zapsán a nebude moci po dobu pěti let vykonávat žádnou veřejnou funkci. Každá dcera občana, která si vezme za muže Korsičana jakékoli třídy, získá věno z piève svého manžela; toto věno bude vždy pozemek, a jestliže je její muž aspirantem, bude pozemek dostatečně velký, aby tento muž povýšil do třídy patriotů. Ze všech vlád je vláda demokratická vždy nejméně nákladná, protože veřejný přepych zde je vždy pouze v hojnosti, z níž se těší lidé, a tam, kde je lid pánem, nepotřebuje veřejná moc okázalé znaky. Neboť to, že jsou dva či více států podřízeny jednomu vladaři, není nijak v rozporu s právem a s rozumem. Ale to, aby byl jeden stát podřízen jinému státu, to se zdá být s povahou politického tělesa neslučitelné. Přestože vím, že korsický národ má předsudky, které jsou zcela protikladné mým zásadám, nemám vůbec v úmyslu používat umění přesvědčovat, abych je přivedl k tomu, tyto zásady přijmout. Chci naopak Korsičanům sdělit svůj názor a své důvody s takovou prostotou, že zde nebude nic, co by je mohlo 172
Srov. „Jestliže byste však náhodou raději utvořili svobodný, mírumilovný a moudrý národ, který se nikoho nebojí a také nikoho nepotřebuje, který si vystačí sám a který je šťastný, pak je třeba přijmout zcela jiný postup, udržet a obnovit mezi vámi prosté mravy, zdravé náklonnosti, bojovného ducha prostého ctižádosti.“ J.-J. Rousseau: Úvahy o polské vládě a o její zamýšlené reformě, 11, s. 74.
98