K svobodě je dlouhé putování (Ukázka, strana 99)

Dne 30. června 1972 představilo předsednictvo ÚV KSČ novou strategii zaměřenou proti církvím. Tu výbor ještě 5. ledna 1973 doplnil a položil tak základy dlouhodobé koncepci církevní politiky.294 Jejím hlavním záměrem bylo církve co možná nejvíce oslabit, čehož mělo být docíleno dvěma způsoby: zaprvé tím, že společnost vůči náboženství a víře zcela zlhostejní a přijme místo nich marxismus-leninismus s jeho ateismem. A zadruhé tak, že vliv, jejž doposud stále ještě církev na společnost měla, bude pomocí různých omezení nadále soustavně oklešťován. Toho mělo být dosaženo omezováním počtu studentů teologie a zásahy do koncepce její výuky nebo obsahovým ovlivňováním církevního tisku, což mělo vést k tomu, že církev pro své členy ztratí na přitažlivosti. Trusina k tomu píše: „Prostor pro církve (a náboženské společnosti) byl limitován na soukromou zbožnost v kostelích (či domovech), jakékoli působení na veřejnosti bylo nepřípustné. Do vedení měli nastoupit loajální představitelé s autoritou uvnitř té které církve.“ 295 Koncepce z roku 1973 nazývala ještě ČCE „opoziční silou“ 296 mezi nekatolickými církvemi. To se však mělo změnit. Za tímto účelem bylo napětí, které mezi jednotlivými směry uvnitř církve tradičně panovalo, ještě zvenčí rozdmýcháváno. Souběžně s tím byli ti, kteří se chtěli aktivně podílet na utváření společnosti a politiky, ve svém úsilí omezováni. Redukci byly vystaveny i mezinárodní a domácí ekumenické kontakty. Vztah státu a církve byl podle Jaroslava Cuhry touto koncepcí určován až hluboko do osmdesátých let.297 Státní správa v prosazování této své koncepce značně, byť ne absolutně uspěla. Dále budeme pozorovat, o jak dalekosáhlý úspěch šlo, a kde si naopak církev udržela svobodu postavit se státu do cesty, nebo na ni alespoň nenastoupit. To, co Cuhra popisuje v souvislosti s církví římskokatolickou, lze z velké části vztáhnout i na ČCE: „Nejpozději od roku 1975 se proto církev nacházela ve ‚stabilní‘, ale dosti bezútěšné situaci. Téměř všechna uvolnění a svobody z období pražského jara byly znovu ztraceny. Legální církevní vedení bylo od církevního lidu čím dál více izolováno a nuceno k mnoha ponižujícím kompromisům. Církev ztratila téměř všechny možnosti, jak působit na mládež. […] Stát zasahoval stále silněji do všech oblastí církevního života.“ 298 294 Srov. Š. Trusina: Sledování a manipulace synodů ČCE státními orgány v letech 1969–1973, s. 8. 295 Srov. tamtéž. 296 Srov. tamtéž. 297 Srov. J. Cuhra: Staat und Kirchen in der Tschechoslowakei, s. 582–585. 298 Tamtéž, s. 583. 98