Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování (Ukázka, strana 99)

Klasická Glasgowská stupnice kómatu (tab. 11), jejíž základní výhodou byla jednoduchost, hodnotí v bodech tak, že se dosažené počty v jednotlivých položkách sečtou: – otevírání očí, a to spontánní, další stupně jsou otevírání na zvukový podnět, na tlak, pacient oči neotevře, – slovní odpověď, a to orientovanou, zmatenou, jednotlivá slova, zvuky, slovní odpověď není prokazatelná, – hybnou odpověď, a to poslechne-li instrukci, lokalizuje, normální flexe (ohnutí končetiny), abnormální flexe, extenze (natažení končetiny), bez hybné odpovědi. Testování velkého souboru ukázalo, že skóre nemusí přesně odpovídat stavu vědomí, identické poruchy vědomí mají ve velkém souboru značně různé skóre, největší rozptyl byl ve skóre 7–11. Spolehlivá diagnóza kómatu je v rozmezí skóre 3–6. Vegetativní stav neboli stav bdělosti, který neodpovídá na podněty. Příčinou vegetativního stavu je rozsáhlejší poškození mozkové kůry nebo jejích spojů s hlubokými částmi mozku, vzácněji poškození talamů nebo mozkového kmene. Filmy a televizní inscenace bývají v těchto situacích někdy dramaticky optimistické. Skutečnost je podstatně střízlivější a pochmurnější. Čím déle jsou lidé ve vegetativním stavu, tím menší je pravděpodobnost zotavení, nabytí vědomí a případné nezávislosti. Je-li vegetativní stav důsledkem úrazu, pak podle jedné větší studie je 18 % nezávislých pacientů, pokud stav trval měsíc, 12 % pacientů, trval-li tři měsíce a 3 % pacientů, když trval šest měsíců. Podobně klesá pravděpodobnost, že pacient nabude vědomí a roste pravděpodobnost, že pacient zůstane ve vegetativním stavu rok po úrazu. Nezávislost nabývá 21 % pacientů mladších než 20 let, 9 % pacientů ve věku 20 až 39 let, žádný pacient po čtyřicítce. Diagnóza vegetativního stavu není nic jednoduchého. Vyžaduje velkou zkušenost a užití všech diagnostických postupů. Některé studie uvádějí kolem 40 % mylných diagnóz, některé příčiny omylu jsou velmi záludné. Kromě úrazu, dušení či zástavy krevního oběhu se do vegetativního stavu mohou dostat lidé s větším krvácením do mozku, při některých mozkových zánětech, nádorech, a končí tak neurodegenerativní choroby, například Alzheimerova nemoc. Pacienti ve vegetativním stavu zvláště po úrazech jsou jednou z odborně a lidsky nejtěžších kapitol medicíny. Péči vyžadují vyčerpávající a čtyřiadvacetihodinovou. Nekontrolují odchod stolice ani moče. Náhodné 98