její mámu a kdo ne? Tisíckrát si je představovala, každýho z jejich sousedů, známejch, rodiny. V černým hábitu s kápí staženou tak hluboko, že kryla celou tvář. Zahalení tmou lesů, skrytí před jejím dětským zrakem za ohněm hořících pochodní v jejich rukou. Místo šílenců. Věci, o kterejch se nemluví. Pššššššš.
100