„Nezapomeneš na mě,“ prohlásil a z očí jí odhrnul vlasy. „Řekni to. Řekni, že na mě nezapomeneš.“ „Nezapomenu.“ Ve tmě jí šátral prsty po tváři; jako by byl slepec, jenž se ji zkouší naučit nazpaměť. „Ani já na tebe. Kousíček tě tu bude vždycky schovanej,“ řekl, vzal ji za ruku a strčil si ji pod košili. Cítila, jak mu pod horkou kůží tluče srdce. Pak ji políbil – jako by z jejích úst něco chtěl. Nejspíš slova. V té chvíli se rozezvučely zvony katedrály a ji napadlo, kolik je asi hodin. Vlak jel v šest, ale byla sbalená, takže nepospíchala. „Odhlásila ses ráno?“ „Jojo,“ zasmála se. „Myslí si, že jsem ten nejvzornější host na světě. Kufr mám v recepci.“ „Tak půjdem ke mně. Zavolám ti taxík, vyprovodím tě.“ Na sex neměla náladu. Myšlenkami už byla jinde, na nádraží tváří v tvář manželovi. Připadala si čistá, plná a zahřátá; teď si jen chtěla ve vlaku pořádně zdřímnout. Nakonec však nepřišla na jediný důvod, proč odmítnout; podrobila
97