Lovec čertů (Ukázka, strana 99)

„Tak tedy dobrá, souhlasím. Ujměte se toho. Těžko se mi smiřuje s představou, že poškodíte Mileniny výjimečné půvaby, ale pokud měla podíl na loupežné vraždě, nebo ji dokonce sama naplánovala, není jiná možnost než útrpný výslech.“ „Vaše Milosti,“ ozval se znovu Maróthy a nakroutil si mezi prsty špičaté kníry, „přijmete dobře míněnou radu?“ „Sem s ní, v této patálii je každá rada dobrá.“ „Prosím, nezapomínejte na nutnost jednat podle práva. Už to, že v Trnavě vedete vlastní vyšetřování, které neodvratně směřuje k závěru, že ve městě došlo k závažnému zločinu, je mnohým příslušníkům honorace proti srsti.“ „Vždyť jsem všechno probral s kapitánem Šantou. I s vámi coby významným členem městské rady.“ „A já jsem informoval radnici. Jen vám otevřeně říkám, s jakou odezvou se to tam setkalo. Vždyť přece znáte odvěké třenice mezi šlechtou a měšťanstvem. Zkrátka a dobře, jednejte opatrně a s rozmyslem. Nemůžete jen tak zajmout dva občany Trnavy, odvést je do kobky a přivázat na skřipec.“ „Ovšem, ovšem,“ mračil se Thurzo. „Jejich zločin spadá do působnosti městského soudu, to plně respektuji. Zatknout je musí kapitán Šanta nebo jiný pověřenec městské rady. Budu ale trvat na tom, aby výslech vedl seržant Jaroš.“ „To se dá zařídit, alespoň myslím. Ostatně můžeme využít příležitosti a probrat to hned.“ Maróthy se rozhlédl, protože na lavicích kolem nich sedělo několik pánů radních. „Alespoň nám uběhne čas, než přivedou Žida. Tamhle sedí pan rychtář Hamar…“ „A tamhle přichází mistr Bachratý,“ upozornil Thurzo. „Právě vhod. Sluší se věc probrat i s ním, jde přece o jeho zaměstnance.“ „Nebude se mu to líbit,“ Maróthymu znovu škublo koutkem úst, „protože jeden z těch zaměstnanců je slepice snášející zlatá vejce.“ „Už teď se tváří, jako by mu uletěly včely. Poručíku, jděte ho požádat, aby se k nám připojil.“ ( 98 )