98
Trhy – Měnová politika pro nadšence a investory
Vše se změnilo s příchodem finanční krize. Ta Fed pod vedením Bena Bernankeho donutila zaplavit bankovní systém dodatečnými rezervami. Postupně se zvýšily z 15 miliard dolarů z roku 2007 na více než jeden bilion dolarů v roce 2010. A dále rostly. Vzpomínáme si, jak nám tehdy učitelé na Vysoké škole ekonomické ukazovali grafy, na nichž byl tento masivní nárůst patrný. Jeden z vyučujících (s iniciály L. T.) nás nabádal, ať si nabereme co nejvíce hypoték, protože tento akt nemůže skončit jinak než inflací. Školu navštěvovali zahraniční profesoři a varovali před hyperinflací. Jiní, jako profesor Jílek, studenty uklidňovali, že se jen nafukují rozvahy bank, ale nejde o peníze. Dokud si nezačneme nabírat násobně více úvěrů a nebudeme peníze zběsile utrácet, žádná inflace nenastane. Tuto debatu i neshody mezi učiteli jsme hltali a dodnes nás to poznamenalo a určilo rovněž náš pracovní zájem do budoucna. Bylo fascinující sledovat, že se děje něco úplně nového. Tedy ne zcela nového, protože Japonci už si to vyzkoušeli, ale situaci ve Spojených státech a v Evropě jsme vnímali jako bezprecedentní. Fed na konci roku 2008 v reakci na realitní krizi snížil sazbu Fed funds rate do pásma 0–0,25 %, tedy v podstatě na nulu. V režimu, kdy bankovní systém disponuje dodatečnými rezervami, si však centrální banka uvědomovala, že krátké úrokové sazby již nedokáže snadno řídit prostřednictvím operací na volném trhu. Zavedla proto režim úročení přebytečných rezerv u bank a u státem sponzorovaných společností. Vznikla sazba IOER, interest rate on excess reserves, fungující v podstatě jako nejnižší úroveň sazeb, za kterou by banky byly ochotny půjčit své rezervy. Od konce roku 2008 byla totožná s horní hranicí sazby Fed funds rate na 0,25 %. Od té doby Fed řídí krátké tržní sazby prostřednictvím vybraných administrativně nastavovaných sazeb, včetně zmíněných přebytečných rezerv. V průběhu času byla nakonec vytvořena jednotná sazba IORB, interest on reserves balances neboli sazba rezervního účtu, jež nahradila sazbu z povinných minimálních rezerv a sazbu u přebytečných. V roce 2008 byly rovněž zahájeny nákupy MBS a v roce 2009 k nim Fed přidal nákupy státních dluhopisů. Americké QE tak spatřilo světlo světa a stalo se klíčovým doplňkem politiky tzv. nulových úrokových sazeb. Fed se prozatím vyhnul nákupu firemních dluhopisů. Na ty došlo později například v Evropě, konkrétně u Evropské centrální banky a britské Bank of England. Americká centrální banka se rozhodla je vyzkoušet až během pandemie, nikoliv však v rámci programu QE.