Jak na nový rok (Ukázka, strana 99)

samo nic nezmění. Nestane se vůbec nic, protože nerozhoduje nějaké datum, jestli je dneska říjen, prosinec nebo červenec. Musí se změnit lidi a ty jen tak lehko nepředěláš. Když si vzpomenu, jak jsem si prohlížel v časopisech před třiceti lety, když mně bylo jako je dneska tobě, jak bude vypadat svět. Samá vznášedla a jídlo v tabletkách a žádné nemoci a války. Co se z toho splnilo? Možná, ještě tak to jídlo v tabletách,“ povzdechl si Vlastimil. Při podobných zlomových okamžicích jej napadaly podobné úvahy. V místě, kde bylo malé náměstíčko, se najednou rozsvítilo a k obloze vyletěla první světlice. „Podívej, už to začalo!“ zaradovala se Pavlína. „Ještě chybí do půlnoci asi deset minut,“ upřesnil Vlastimil. „Měli bychom si něco přát, co by se mělo splnit v tom příštím roce.“ „Třeba, aby se ti vrátil Tomáš?“ „Třeba... ale, tati, víš, jak jsi se mě odpoledne ptal, co bych si přála, kdybys byl kouzelník, tak já už vím, co bych si přála.“ „A co? Jestli to bude v mých silách...,“ odlehčoval rozhovor Vlastimil. „Teď to bude vypadat blbě, jako fráze, ale já jsem fakt ráda, že tě mám. Ty jseš můj táta a nejseš můj táta, ale můžu ti říct cokoliv, co si myslím a ty se nerozzlobíš, jseš prostě fajn!“ „Já tě mám taky rád, nejradši ze všech lidí na světě,“ Vlastimil byl na měkko. „A já bych si přála, abys byl šťastnej, ty tady žiješ jako medvěd Brtník z Brtníku sám a přitom ...“ 98