Proč Němci? Proč Židé? (Ukázka, strana 99)

Parlamentní systém měl být později nahrazen státním uspořádáním, organizovaným podle profesních stavů, od čehož si strana slibovala trvalé jistoty v nepříliš velkých, harmonických zájmových a životních kolektivech. Dále strana vystupovala za zrušení zákazu sociální demokracie (SPD) a mínila, že „spravedlnost káže posuzovat sociálnědemokratické požadavky méně předpojatě než dosud“. Křesťanští řemeslníci, obchodníci a zemědělci měli být chráněni před bezuzdnou svobodou živností, domácí a zahraniční konkurencí, lživou reklamou, lichvou, podvody, překupníky a před „kolísáním cen obilí, podmíněným spekulováním na burze“. Německo-sociální strana propagovala myšlenku, že do středu politiky by měl být umístěn málo zohledňovaný „protiklad mezi vládou majetku a závislostí na něm neboli mezi ‚kapitálem a prací‘, aby se tak v zemi podpořil vnitřní smír“. Na cestě k takovým vzdáleným cílům doporučovala pořád stejné okamžité opatření: „Žádáme omezení všech svobod, jež židovstvo, které jen vysává a nevytváří žádné hodnoty, povzbuzují, a poctivě pracujícím Němcům, kteří hodnoty vytvářejí, těžce škodí.“15 Jednotné a silné hnutí se z antisemitských stran a spolků v císařství nestalo. Byly zakládány a pak se zase štěpily, nikde nezískaly větší než regionální význam a jejich vůdci si navzájem spílali do šarlatánů a chvastounů. Z dlouhodobého hlediska byla významnější početná profesní sdružení, která Židy nepřijímala za členy – od Německého říšského středostavovského spolku přes Svaz zemědělců a Německý národní svaz obchodních příručích až po Sdružení křesťanských selských spolků a studentské spolky. K tomu se ještě připojila stará a nová antisemitská uskupení typu Německého svazu (Deutschbund), wagnerovské a gobineauovské spolky nebo organizace Svaz říšského kladiva (Reichshammerbund) a nakonec Všeněmecký svaz (Alldeutscher Verband) s předsedou Heinrichem Claßem. Manifesty antisemitské Německo-sociální strany a Všeněmeckého svazu tvořily obsahový základ pozdějšího odpovídajícího programu NSDAP. U Claße se např. v roce 1912, již s obohacením o byrokratické detaily, dočteme: „Místní Židy postavit pod cizinecké právo, židovské přistěhovalectví zcela zarazit. Žid je každý, kdo byl 18. ledna 1871 příslušníkem židovského náboženského společenství, jakož i všichni potomci osob, které tehdy byly Židé, i pokud byl nebo je židovský jen jeden z rodičů; vyloučení z úřadů a vojenské služby, zákaz pracovat v německých novinách nebo je řídit, pracovat ve veřejných bankách, zákaz vlastnit půdu a zákaz zatěžování židovskými hypotékami. Za ochranu, které zde coby cizinci požívají, budou platit dvojnásobné daně.“ I Claß uváděl jako důvody pro své požadavky „výhodu výchovy a nadání“, které prý Židům v porovnání s křesťanskou většinou 97 | LIDOV Ý KOLEK T IV ISMUS N A POST UPU