banérova ulice, stockholm
KDYŽ BEA OTEVŘE dveře, má pocit, jako by dovnitř vpustila cizího hosta, ačkoli se jedná o Niklase. Kdyby nebyla tak napjatá, řekla by „vítej doma“, aby trochu odlehčila atmosféru, ale na vtipy nemá sílu. Navíc na tom není vůbec nic veselého. Pokaždé, když se teď v poslední době setkají, je jí z toho zle. Kromě toho jde pozdě a ona má tak maximálně hodinu, než se Martin začne divit, kde je. Bea poprosila Inger, aby ji u šéfa kryla, kdyby se na „obědové pauze“ zdržela. Niklas dorazil do Banérovy ulice, aby si tu teď, zatímco jsou holky ve škole, promluvili. První, co jí padne do oka, je jeho džínová bunda. Klasická známka změny – nový šatník. Může se to zdát lehce patetické, ale nikoli překvapivé. Obzvláště po tom tetování. V džínové bundě ho naposled viděla v pubertě, jestli vůbec. Vždycky byl ten typ, co nosí saka. Dneska k tomu má ale i jiný pohled než minule. Je milejší, skoro jako býval dřív, a nemá ten nepřátelský výraz, na který si musela začít zvykat. Překvapuje ji to, protože účelem schůzky je dohodnout se, jak to bude v budoucnu, lépe řečeno, aby se dozvěděla, jaký má Niklas plán, jak se rozhodl a na co se má připravit, protože se stále nechce rozvádět. Nicméně i tak musí přijmout fakt, že se jí Niklas rozhodl zbavit a nahradil ji dekoratérkou. Z nějakého důvodu se jí
98