98
p e t r a
m a r t i š k o vá
•
n e č e k a n ý
p o l i b e k
„Fajn. A vy ostatní se zkuste taky doma poptat a za zeptání nic nedáte ani u místních obchodníků. Já třeba domluvila v elektru, že nám dají do tomboly rychlovarnou konvici a toastovač.“ „Super,“ ocenili jsme. „Jé, já mám nápad,“ vypískla Šarlota. „Uděláme si ročenku, ať máme vzpomínku. A na maturáku bychom mohli promítat naše fotky od dětství až doteď.“ „Pořád čumíš na americký seriály a pak vymýšlíš kraviny, na co ti bude ročenka?“ klepal si na čelo Kuba. „Na to, abych si mohla připomínat, jak jsem ráda, že už nemusím každý den vidět tvůj ksicht,“ odsekla mu Šarlota, za což si od třídní vysloužila připomínku, že je dáma a mluví jak kanál. „Fotky jsou nudááá,“ zívla Liv. „Aspoň poslední tři roky na všech maturácích, na kterých jsem byla, to měli. Pojďme vymyslet něco originálního.“ „Tak do toho, Olivo, jsem zvědavá, co z tebe vypadne za moudro,“ pobídla ji kysele Šarlota. „Máme čtyři měsíce, nemusíme vymyslet všechno hned,“ klidnila vzbouřené emoce třídní. „Popřemýšlejte, jaké by se vám líbilo téma, na skupinu vám hodím odkaz na šerpy, tak se dohodněte, kterou budete chtít. Já to potom objednám všechno najednou. A na předtančení se můžu zeptat Jitky Damkové. Dělala předtančení i předchozím maturantům.“ „To je dobrý, paní učitelko, my už máme svou choreografku,“ odmítla její nabídku rychle Liv a Šarlota se k ní okamžitě přidala, předchozí dohady byly zapomenuty jako mávnutím kouzelného proutku. Šarlota dokonce Liv objala přátelsky kolem ramen, když třídní říkala: „Jo, Oliva má pravdu, předběžně jsme se domluvili s našimi lektory z tanečních.“