skoro do třiceti, takže jsem zažila fakt všechno, ale nakonec jsem nejspíš zatoužila po změně.“ „Takže jste se vrátila?“ Gemma polkla další sousto. „Nejdřív ne. Chvíli jsem cestovala, utratila něco z úspor, trochu se vyřádila a snažila se vymyslet, co dál. Skončila jsem v Londýně, kde jsem se ocitla na jedný party pro batůžkáře z Austrálie. Na takový tý, kam vyrazíte s neznámou osobou z vašeho hostelu a nakonec tam potkáte bratrance a úhlavní nepřítelkyni ze střední.“ Falk se usmál. Vyprávěla to nadneseně, on však poznal, že se jedná o šťastnou vzpomínku. „No, takže jsem vyrazila na tuhle party, a co se nestalo, narazila jsem tam na muže, se kterým jsme tady v Marralee vyrostli, ale už jsme se nějakou dobu neviděli. Jmenoval se Dean Tozer. A nějak jsme si znova padli do noty.“ Usrkla vína a získala si tím chvilku ticha. Falk čekal. „Dean pracoval pro jednu daňovou společnost, která ho poslala na půl roku do Londýna, ale měl doma syna Joela z předchozího vztahu. Joelovi bylo tehdy…“ začala počítat na prstech. „Sedm. Žil s matkou v Austrálii. Jenže ona byla profesionální tanečnice a nabídli jí stálý místo na zaoceánský výletní lodi, takže když jsem se s Deanem znova potkala, zrovna se chystal zpátky do Marralee, aby to místo mohla vzít a Joel mohl nějakou dobu žít zase s ním. Odjel z Londýna a já se tam zdržela dost dlouho na to, abych dala jemu i sobě jednoznačně najevo, že se do Austrálie nevracím za ním,“ zasmála se. „A pak jsem se za ním samozřejmě vrátila. Ale chtěla jsem se vrátit i sama, byla jsem připravená být zas chvíli někde, kde se cítím víc jako doma.“ Pak se u nich zastavil číšník a Gemma se odmlčela a začala si pohrávat se svou sklenicí. Falk cítil, že se nad jejím příběhem stahují mračna.
98