Tíha viny (Ukázka, strana 99)

nebyla jistá ani přítomností nočního stolku, ale slíbila, že se podívá na fotky a zavolá. Sebastian chvíli zvažoval, jestli jí má říct o šálcích od kávy, ale nakonec to zavrhl. Nějakou dobu po téhle stopě půjde sám. Místo toho se raději zeptal, jestli nějak pokročili s číselnou kombinací, a dozvěděl se, že ne. Ursula mu sdělila, že se uvidí na poradě zítra v půl deváté ráno, a zavěsila. Chystal se zastrčit telefon zpátky do kapsy, ale pak si vzpomněl na zmeškané hovory. Všechny tři z jednoho — neznámého — čísla. Někdo se ho doopravdy hodně snaží sehnat. V běžných případech na neznámá čísla zpátky nevolal. Stejně to skoro vždycky byl někdo, kdo mu chtěl něco prodat. Tentokrát je však situace jiná. Mají vraha, který ho vyzývá na souboj, komunikuje s ním. Tohle nemůže ignorovat. Zavolal proto zpátky. „Haló? Tady Cathy,“ ozvalo se anglicky po dvou zazvoněních. „Zdravím, tady Sebastian Bergman. Vy jste mi volala?“ „Ano, děkuju, že se ozýváte. Omlouvám se, že jsem vás tak naháněla.“ Její hlas zněl mladě. Mluvila rychle, téměř nutkavě. „Vy jste se znal s mým tátou Timem Cunninghamem, viďte?“ „Ano… Proč?“ To je ale náhoda. Zrovna dnes dopoledne si na Tima po delší době vzpomněl a najednou volá jeho dcera. Z jejího hlasu bylo znát, že se něco přihodilo. „Včera zemřel,“ ke konci věty se trochu zajíkla a Sebastian slyšel, že přemáhá pláč. „To je mi líto. Měl jsem Tima rád.“ Co jiného na to říct. S takovým rozhovorem ani trochu nepočítal. A vlastně na něj ani neměl čas. „Nemohli bychom se sejít? Taťka hrozně stál o to, abychom se potkali,“ ozvalo se prosebně. „Sice nevím proč, ale bylo to pro něj důležité,“ pokračovala dívka. 98