Karen Boothová
a rychleji. Corryny se zmocnil pocit, že jí v jediném okamžiku vzplane celé tělo. Musela ho mít. Teď hned. Směroval je oba k posteli, aniž by přitom na zlomek vteřiny přerušili svůj polibek. Když narazil na okraj matrace, využil svou sílu, aby ji jemně natlačil na postel s nadýchanou peřinou. Corryna se prohnula v zádech, na kterých jí slastně hladilo hedvábně hebké povlečení. Jediné, co překonávalo dokonalý smyslový požitek z chladivého doteku jemné látky, byl pohled na Colina, který se nad ní tyčil ve vší své skvostné nádheře více než sto devadesáti centimetrů úplně nahý a celý její. Všechno na něm bylo dokonalé, jeho široký, svalnatý hrudník, vymodelovaný jako podle antické sochy, ramena i břicho, na kterém by mohla prát prádlo jako na valše. Jenže Colin byl něco mnohem víc než jen pouhý krasavec na pohled. Jeho vnitřní sebejistota a sebevědomí, v perfektní symbióze s jeho tělem z něj činily toho nejúžasnějšího muže, na kterého se kdy dívala. Toužila po něm jako vyprahlý poutník na poušti po doušku vody. Možná nebyl tak docela její, ale právě teď ho potřebovala úplně stejně jako vzduch a vodu. Nakrčil obočí a koutky úst mu vystřelily vzhůru. Byl se sebou naprosto spokojený. A plným právem. I přestože mu vytkla, že si svá jídla na dnešní večer připravil již předem, nic jim to neubralo na jejich výjimečnosti. Colin v sobě spojoval fantastický talent a brilantní mysl a bylo neskutečné štěstí, že s ním mohla být. „Už pojď ke mně, Coline,“ zamumlala tichým, hrdelním hlasem a kývnutím prstu si ho přivolávala blíž. „Mohl bych tady stát do soudného dne a dívat se na tebe.“ „Něco mi ale napovídá, že bys rád i něco víc, než se jen díval.“ 98