Smrt v Praze (Ukázka, strana 99)

O deset dní později, 20. října 1941, hovoří deník SOE „o útocích ručními granáty na motorová vozidla“. Dne 22. a 23. téhož měsíce dochází podle deníku k „dalším pokusům s ručními granáty“. To byly vyzkoušeny granáty typu Mills, 14 cm dlouhé, bomba, s níž Kubiš vejde do dějin. U této zbraně bylo třeba jen odšroubovat bakelitový kryt, uvolnit pojistku a výbušninu opatrně hodit. Časový spínač se dal nastavit na několik sekund, což bylo pro hod na projíždějící auto ideální. Dále vypráví tajná kniha SOE, že se dva parašutisté cvičili na starém voze značky Austin, který nechali jejich instruktoři sjíždět z rampy. SOE se přimlouvala za plán útoku, měla však námitky proti termínu odletu 10. října – dosud nebyl dokončen ani výcvik v seskoku padákem. Kromě toho chyběl speciální výcvik pro atentát. To však Beneš vůbec nebral v úvahu. Československá exilová vláda se na naléhání SOE brzy rozhodla pro Heydricha jako cílový objekt. Britská tajná služba SIS neměla s touto věcí nic společného, SOE se jakožto mladá organizace přísně držela stranou. SOE doporučovala rozdílné vyzbrojení atentátníků. První, Gabčík, měl dostat samopal Sten, který se dal rozebrat na tři části, pohodlně uložit do aktovky a zakrýt nezávadnými věcmi. Byla to levná, lehká zbraň, která střílela velice rychle. Druhý, Kubiš, měl být připraven jako záloha se speciálním ručním granátem Mills. Ten byl přizpůsoben speciálně pro Heydricha, na základě zkušeností ze severní Afriky s německými obrněnými vozy. Nebezpečná zde byla tlaková vlna, která se v Praze stala Kubišovi téměř osudnou. Oba atentátníci se svými zbraněmi často cvičili a byli pokládáni za nejlepší. 98