Dani Collinsová
seděla na sedadle spolujezdce, zatímco ji Jasper vezl ke svému bytu. „Co si o nás pomyslí?“ „Komu sakra záleží na tom, co si o něm někdo jiný myslí?“ Vienna zalapala po dechu, jako by ji uhodil. „To není fér, Jaspere. Nikdy jsem si nemohla dovolit ten luxus nestarat se o to, co si o mně druzí myslí.“ „To je nesjpíš pravda, protože já si myslel, že otěhotnět nemůžeš.“ Pořád ještě byl v šoku a měl pocit, že ho podvedla. A za tím vztekem byla skříň plná emocí, kterou zamkl už před mnoha lety. A snažil se ji zavřenou udržet, zatímco vstřebával tu novinku. „Já ti nelhala! Proboha, vždyť Neal –,“ zarazila se a v zoufalém gestu si přikryla oči. Jasper tiše zaklel. Věděl, o čem mluví. Způsob, jakým to Neal zveřejnil byl neobyčejně krutý, zvlášť když Jasper věděl, jak zdrcená Vienna byla, že nemůže mít děti. Věděl, že vyzkoušela všechno možné, aby ho měla. Právě hledal vhodná slova, aby se jí omluvil, když zaúpěla: „Mohl bys trochu zpomalit?“ Pevně se chytila madla nade dveřmi. Jasper se přiměl povolit nohu na plynu, ale stejně jel zkratkou zákazem vjezdu, jen aby se tam dostali trochu dřív. Zaparkoval a býval by jí šel otevřít, ale Vienna nečekala, vyskočila z auta a rázně bez jediného slova zamířila podzemním parkovištěm k výtahu. Vážně vypadá skvěle. Na to myslel už od chvíle, kdy ji uviděl sedět na té pohovce – vlasy rozpuštěné, téměř žádný mejkap a vřelý úsměv na tváři, určený Peyton. Teď si také všiml, jak jí džínsy pěkně obepínají zadek. Už předtím si prohlédl ten top ve stylu boho, který jí tak hezky přiléhal k prsům. Na první pohled to bral jako pohodlnou, splývavou košili do počínajícího podzimu, ale teď si uvědomil, jak je přes břicho nařasená. Nenápadná, šik těhotenská košile. 98