Lucy Kingová
zase bohatá. Jsem dezorientovaná a zmatená. Ty jsi vyrovnaný a vyzrálý, já jsem plná mindráků. Rozdíl mezi námi je obrovský.“ „To, co říkáš, je směšné.“ Teď jsem já založila ruce na prsou a zvedla obočí. „Proč to říkáš?“ „Nemůžeš o sobě prohlašovat, že jsi nicka. Vždycky sis v každé situaci dokázala poradit a dokážeš to i v budoucnu. To, jak chceš naložit se svými penězi, je rozumné. Tvoje projekty na vytvoření chráněných podmořských území a na záchranu ohrožených želv jsou vynikající a naprosto reálné. Jsi odvážná a energická. Je obdivuhodné, jak ses přizpůsobila okolnostem a tvůj neutuchající optimismus je záviděníhodný. Proč myslíš, že jsem oceňoval tvoje rozhodnutí nepřijmout moji finanční pomoc? Obdivoval jsem tvoji hrdost.“ Zírala jsem na něho s otevřenou pusou. Nebyla jsem mocna slova. Nevěděla jsem, co na to říct, ale nemusela jsem nic říkat, protože ještě neskončil. „A kromě toho tě musím opravit. Nejspíš vím, kdo jsem a co chci a budu dělat dál, ale zatraceně si nejsem jistý, kam patřím.“ Teď jsem byla opravdu zmatená. Byl vždycky tak sebejistý. Jeho sebedůvěra hraničila s arogancí. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo byl tak sebevědomý a kdo byl v každém prostředí doma, ať už to bylo v kanceláři nebo v tomto ostrovním ráji. „Mluvíš vážně?“ Kývl. Světlo v lampách skomíralo, protože jim docházelo palivo, a v šeru jsem nemohla zjistit, jak se tváří. „Vyrůstal jsem v chudobě. To ty dobře víš. Mí kamarádi na tom byli stejně. Zbývala nám jen víra, že budoucnost bude lepší. Pak jsem šel do školy, kde všichni spolužáci byli bohatí a sebevědomí, všechno 98