Sharon Kendricková
byly důležité, jako sebeúcta a to, že si na světě vyšlape vlastní cestu. Mia si uvědomila, že pokud dovolí Theovi, aby jí v této chvíli diktoval, co se má stát, ocitne se opět na začátku. Znovu se z ní stane poslušná holčička, s níž ostatní tahají jako s figurkou, místo aby napřáhla ruku a vzala si, co skutečně chce. Což byl on. Odjakživa to byl on. Se zběsile tlukoucím srdcem vykročila místností. Plachost, kterou cítila kvůli tomu, že byla polonahá, pod jeho spalujícím pohledem brzy vymizela. Když se k němu blížila, mlčel a neřekl nic, ani když ho objala kolem krku a zavadila rty o jeho. „Nebudu od tebe nic očekávat,“ sdělila mu. „Tohle nic neznamená. Slibuju.“ Neustále vypadal neoblomný a napjatý a Miu na chvíli napadlo, že ji možná odstrčí. Ale nakonec zavrčel touhou podbarvenou něčím, co se neodvažovala pojmenovat pro případ, že by to náhodou byla odevzdanost, anebo lítost. Nebo to mohlo být podřízení? V jeho obličeji se neobjevil líný ani provokativní úsměv, ale zmizelo napětí pramenící z jeho sebeovládání. Se soustředěným výrazem ji zvedl snadno jako pírko a odnesl si ji do postele. Položil ji na matraci a nespustil oči z jejího obličeje. Strhl si rozepnutou košili a hodil ji na podlahu. Sledovala, jak přesunul ruku k zipu u kalhot, a dala si záležet, aby na sobě nedala znát ani náznak plachosti, když si je pečlivě stáhl dolů. Vlastně žádnou plachost necítila. Ani trochu. Často si dopřávali milostné předehry v zastíněných a tajných rozích dědečkova panství, ale takhle daleko nikdy nezašli. Nevstoupili ani do žádné ložnice – to 98