Emmy Graysonová
myslím tím opravdu všechno. Přišel o práci i o dům, pak ho opustila i žena. A od té chvíle, co se to jeho příteli stalo, je Harry posedlý tím, abychom my měli všeho dost a nemohlo se nám stát něco podobného. Za což bych mu asi měla být vděčná. Jenom mi chybí manžel.“ Vysmrkala se, vzhlédla a zašklebila se na sebe do pozlaceného zrcadla na protější stěně. „Bože, já vypadám! Jako příšerka, co?“ Alexandra se konejšivě usmála. „Nic, co by nevyřešilo opláchnutí ve studené vodě. Mimochodem, váš účes je naprosto dokonalý.“ Žena se znovu zasmála, tentokrát tišeji a trochu ostýchavě. „Myslela jsem, že mě Harry vezme do restaurace na večeři, když už máme to výročí. A tak jsem strávila dvě hodiny zkrášlováním.“ Potom přemýšlivě zavrtěla hlavou. „Nevím. Možná se jen budu muset naučit brát věci tak, jak jsou. A smířit se s tím.“ „Ne, nedělejte to.“ Žena vypadala stejně šokovaně jako sama Alexandra, když jí najednou z úst vyletěla tato rázná odpověď. „Myslím tím… zní to, jako byste ho opravdu milovala. Víte, jednou jsem se i já sama vzdala něčeho, za co jsem měla ze všech sil bojovat,“ řekla posmutnělým hlasem. „A od té doby toho skoro každý den lituji. Pokud si myslíte, že vaše manželství stojí za záchranu, nevzdávejte to.“ Žena se na ni dlouho upřeně dívala a pak se nesměle, ale zároveň i odhodlaně usmála. „Děkuji vám. Jste Alexandra, že?“ „Ano, Alexandra Mossová.“ „Já jsem Lucy Hillová.“ Lucy naklonila hlavu na stranu. „Nejmenovala jste se náhodou dřív Alexandra Waldsworthová?“ 98