Poslední štace (Ukázka, strana 99)

tedy chceš pomoct a opravdu hodláš být řidičem významné osobnosti.“ „Rád pomůžu!“ ujel mu potutelný úsměv, ale vzápětí nasadil zase ten svůj psí výraz. „Tak se na to dobře vyspi!“ Vstal jsem, sklidil vše po jídle a po nezbytné údržbě zalezl do pokoje pro hosty. Seděl jsem na pelesti postele a přemýšlel nad ampulí. Mám, nemám…, a tak dokola. Nakonec jsem se rozhodnul a použil ji! Strach je totiž naprosto zázračná pohonná substance. Střelil jsem obsah ampule do stehna a vůbec to nebolelo. To bylo divné! Ta první na krku pálila jako štípnutí stovky vos a chrněl jsem po ní na povale jako mimino nacucané makovým odvarem. *** Probudil jsem se za šera z bezesného spánku. Bylo mi celkově nějak divně. Žebra jsem ani necítil a hlavu měl jak balonek, jako bych celý večer chlastal slivovici a teď, po opici se probral s úplně čistou myslí a prázdnou hlavou. Vstal jsem s nebývalou lehkostí a přesunul se dolů. Salay měl půlnoc. Zapátral jsem v paměti, jakéže má ten kluk vlastně křestní jméno. Jo! Alan… Jako ten sousedovic pes, rozpomněl jsem se. Překvapilo mě, že Johana měla v koupelně docela slušnou zásobu různých unisex hygienických potřeb. Dokonce jsem našel mezi 98