Návrat do Bridgewater (Ukázka, strana 99)

„Ukaž, jak mě dokážeš docenit!“ utrhl se na ni. Chytil jí tváře mezi palec a zbylé prsty. Nastavil si její ústa násilím k sobě a dál se do nich dobýval. Olivie zmobilizovala veškerou poslední sílu a trhla sebou. Myslela si, že se osvobodila, ale on byl hbitější. Zlostně ji lapil. „Se mnou si hrát nebudeš!“ Vzteky se mu rozšířilo chřípí a šedivé oči mu žhnuly zlobou. Jeho obličej se proměnil ve výjev dávno zapomenutých obrazů. Podobizny mužských tváří s kulatými obroučkami. Ty se rozhoupaly kolem ní. Točily se. Vznášely. Pokřikovaly na ni: „Couro! Čubko! Feno! Nechala jsi Do­ minique zemřít. Jsi moc sobecká a nevděčná. Budu tě muset potrestat…“ Mrkala a snažila se uprchnout. Pokoušela se zahnat a urovnat popletené myšlenky. Marně. Minulost ji polapila do pařátů. Zaryla se jí hluboko pod kůži, srostla s ní a trhala cáry masa a otevírala špatně zahojené rány. Už nevzdorovala jen jemu, ale především svému vnitřnímu nepříteli. Nebyl smyšlený, ale skutečný a stále běhal tam venku. Někde v Bridgewater. Ožil v ní pud sebezáchovy, který by se snadno dal zaměnit za pomatení. Divoce kroutila hlavou. Napínala všech­­­­ny síly ve snaze vykroutit se mu. Házela rukama i nohama, jenže Henderson ji nepouštěl. Jejich zápas přiživil vnitřní stísněnost. Rozbolelo ji uprostřed hrudního koše a přidal se neovladatelný svalový třes. Bojovala proti neviditelnému nepříteli. V okamžiku zákeřnějšímu než minulost a Henderson dohromady. Nedařilo se jí popadnout dech a vyschlo jí v ústech. „Ne. Nesmí zemřít… Udělám to…,“ zvolala náhle zmučeně, aniž by si plně uvědomovala, kdo ji svírá a kde se nachází. S dezorientací ji opustila veškerá bojovnost. / 98 /