Navzdory překážkám (Ukázka, strana 99)

Nedokázala zapřít své vzdělání. Považoval ji za měšťanskou dívku, která se rozhodla odejít z domu. Ale dcera hraběte?! To znamenalo velké nepříjemnosti. Avšak toto sdělení nezměnilo jeho nelibost vůči vystupování muže před ním. Dívka stále mlčela a třásla se. Při zmínce o návratu domů začala ronit slzy. Na panství se nacházela jen krátce, ale rozhodně o ní nikdo nemohl říci, že je rozmazlená. Nepůsobila jako slečinka, která se z pouhého rozmaru vydá mimo domov. Mladý hrabě se pokusil zachovat chladnou hlavu. „Hrabě Zenti. Pokud jsou tato slova pravdivá, vaše dcera, je tedy mým hostem. Stejně tak vy. A já nemám ve zvyku své hosty vyhazovat. Pokud vaše dcera bude chtít, může zde i nadále zůstat.“ Katherine na něj pohlédla s vděčností. Nikdo se jí nikdy nezastal. Až nyní Frederick. Hrabě Zenti byl ovšem rozhněván. „Při vší úctě, chcete ji kompromitovat ještě více? Nemůže zde zůstat. A sama!“ „Tedy, zůstaňte také. Venku se znovu spustil silný déšť s bouří. Odpočiňte si po tak dlouhé cestě.“ Hrabě se podíval z okna. Opravdu jeli dlouho. Koně si rovněž museli odpočinout. Přikývl na souhlas. Den zdržení nemohl nic změnit. Našel ji! Jakmile se vrátí domů, pocítí jeho hněv za svůj útěk. Frederick musel s Katherine promluvit. Sám. Napadla jej jediná možnost jak toho docílit. Obrátil tedy svou pozornost naposledy na svého hosta: „Snad vám mohu navrhnout prohlídku mého exotického skleníku. Jistě jste o něm slyšel. Je to úchvatná podívaná. Zvláště v tuto dobu. Vše je v květu.“ Jeho host neodmítl. Lákalo jej poznat něco neobvyklého. Co se nevidí každý den. Odešel tedy s hlavním zahradníkem. Dívka neměla kam utéci. Byl si tedy jist, že se jejího dalšího útěku nemusí obávat. Když osaměli, Frederick se zadíval na Katherine. Dívali se jeden druhému do očí. Sám přerušil tíživé ticho. „Nechtěla bys, odpusťte, nechtěla byste mi něco říct?“ Dívka se rozplakala. „J-já…“ Nechtěla mu lhát. Ani tajit svůj původ. Avšak musela. Doufala, že bude v bezpečí. Nikdo nezjistí