98
b a r b a r a
h a n n a y
•
t o u h a
p o
š t ě s t í
Walesu, by z toho dostala infarkt. Opakovaně Freyi kladla na srdce, že je velmi obtížné udržet si na ostrově kvalitní zaměstnance. Několikrát rovněž zopakovala, jaké je štěstí, že Gavin si místo zamiloval a nemá zaječí úmysly. Možná si sestra měla uvědomit, že takových šéfkuchařů je jako šafránu. Freyi se po cestě do kuchyně nepříjemně zhoupl žaludek. Nepřidalo jí, když uviděla rozpačitého Gavina. Pokusil se o úsměv, který spíše připomínal úšklebek, a nervózně se poškrábal na hrudi. Nehodlala chodit kolem horké kaše. „Billie mě informovala. Chceš nás opustit?“ Gavin s kajícným výrazem přikývl. „Dostal jsem skvělou nabídku, kterou prostě nemůžu odmítnout. Nabízejí mi místo v Tasmánii. V Hobartu. V jedné z nejlepších restaurací.“ Ještě když s Brianem objevovali svět, navštívili v Hobartu několik nezapomenutelných podniků. Stále si dokázala vybavit jejich vynikající pokrmy: vyzrálé hovězí maso s opečenými plody moře, delikatesní sýry, lepkavé pudingy s místním bobulovým ovocem. „Je to šance, která se neodmítá,“ dodal Gavin. „To určitě ne a zní to… báječně.“ Co jiného měla říct? Navzdory problémům, které jeho rozhodnutí přinášelo, za něj měla upřímnou radost. Pohlédla na linku za jeho zády, kde kynuly proslulé housky. Měkké, buclaté a posypané moukou. Přestože ještě nebyly upečené, sbíhaly se jí sliny. Gavin byl pracovitý, talentovaný a ambiciózní. Zasloužil si kariérní postup. Ale my ho potřebujeme tady. „Problém je, že chtějí, abych nastoupil co nejdříve,“ řekl. Freya se zhluboka nadechla. „Kdy?“ „Příští týden.“ Pane bože! „Ale to je –“ Směšné bylo slovo, které se chtělo Freyi vyslovit. Naštěstí se včas zarazila. „To je přece