Embryologie reprodukčních orgánů ženy 71 g
h
a
g
h
a
4
f
f
e
ch b
b
d
c
i
A
d
c
B
Obr. 4.14 Schéma vývoje genitální lišty A – příčný řez embryem s 20 prvosegmenty, asi 25 dnů starým, B – příčný řez embryem 8 mm dlouhým, asi 7 týdnů starým: a – dorzální aorta, b – dorzální mezenterium, c – plica genitalis, d – plica mesonephridica, e – základ ductus paramesonephricus (Mülleri), f – ductus mesonephricus (Wolffi), g – mezonefrický glomerulus, h – arteria mesonephridica, ch – célomový epitel základu ovaria, i – ductus paramesonephricus (Mülleri) c
c
d
f b a
g
d e b f
A
a
B
Obr. 4.15 Schéma vývoje ovaria A – příčný řez genitální lištou embrya dlouhého 12 mm, asi 6 týdnů starého, B – sagitální řez ovariem fétu dlouhého 140 mm (TK), asi 4 měsíce starého: a – ductus paramesonephricus, b – ductus mesonephricus, c – degenerující kanálky mezonefros, d – degenerující medulární provazce z I. proliferace, e – kortikální provazce, f – célomový epitel, g – primordiální folikuly
se v oocyty. Oocyty ještě ve fetálním období vstupují do profáze redukčního dělení, které proběhne až do diplotenního stadia. V tomto stadiu se redukční dělení zastaví a pokračuje až s nástupem puberty. Dlouhé diplotenní stadium (od 6. měsíce fetálního života až asi do 13. až 14. roku po narození – do puberty) se též nazývá stadium diktyogenní. Z mezenchymu vnitřní části ovaria při jeho závěsu – mezovariu se diferencuje vazivo dřeně ovaria – zona medullaris, v němž probíhají přívodné i odvodné cévy a nervy. Z mezenchymových buněk se mohou diferencovat i buňky intersticiální, ale mnohem později a v nesrovnatelně menším počtu nežli v mužské pohlavní žláze. Vývodní cesty ženské pohlavní žlázy Kromě zásadního rozdílu mezi diferenciací semenoplodných kanálků varlete a primárních folikulů ovaria je podstatný rozdíl i ve vývoji vývodních cest ženské pohlavní žlázy (obr. 4.16).
U ženského pohlaví rete ovarií většinou beze stopy zaniká. Část kanálků mezonefros může perzistovat v podobě slepě končících kanálků, uložených v ligamentum latum uteri mezi ovariem a tubou jako tzv. epoophoron, případně mohou komunikovat se slepě končícím zbytkem Wolffova vývodu (ductus mesonephricus), probíhajícím paralelně s tubou, zvaným ductus epoophori longitudinalis (canalis Gartneri). Zbytky Wolffova vývodu mohou někdy perzistovat mediálně od ovaria v mesosalpinx spolu se zbytky kaudálních kanálků mezonefros jakožto paroophoron. Jinak Wolffův kanálek normálně u ženského pohlaví zaniká s výjimkou nejkaudálnějšího úseku. Zmíněný úsek u ženského i mužského pohlaví se podílí na vývoji ureteru, močového měchýře a uretry. Vlastní funkci vývodu ženské pohlavní žlázy přejímá ductus paramesonephricus (Mülleri). Po jeho vytvoření lze jeho průběh rozdělit ve 3 úseky: kraniální, probíhající vertikálně, laterálně od Wolffova vývodu, střední, probíhající