Čistič (Ukázka, strana 99)

„Co je to?“ „Vzkaz…“ „Vzkaz?“ podivil se Ivoš. „Hm…“ Ivoš si od technika vzal nabídnutý pár latexových rukavic, navlékl si je a poté od něj převzal i nalezený lístek. Krasopisně vyvedeným písmem na něm stálo: Tohle je teprve začátek! Brzo přijde na řadu další. Zajímá vás, kde ho najdete? Tady je malá nápověda: Základ života, prosinec 1871. Hodně štěstí… Váš Čistič. Teď už Ivoš nepochyboval, že se někdo rozhodl zahrávat si s policií. Jenže kdo? A proč? Co ho k tomu vedlo? A co má ona nápověda přesně znamenat? Mezitím na místo dorazil i Martin, který ten den čerpal náhradní volno, ale přesto se nemohl nedoslechnout o nálezu další mrtvoly. „Co se to sakra děje?“ zněla první otázka, již přítomným kolegům položil. Nikdo mu však nedokázal odpovědět, neboť zatím neměli nejmenší tušení. Oproti prvnímu mrtvému bylo všechno úplně jinak. Prakticky nic se neshodovalo. Přesto bylo nepravděpodobné, že za mladíkovou smrtí stojí někdo jiný než v předchozím případě. „To bych taky rád věděl,“ odpověděl Ivoš. „Nicméně to vypadá, že se nám tu motá někdo, kdo se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou.“ „Bože,“ hlesl Martin při pohledu na ošklivé nadělení na plácku před budovou. „Toxíci jsou na cestě. Už jsem volal Martině, ale říkala, že dneska nepřijede. Snaží se zjistit co nejvíc k tomu Kokosovi a vidí to na celý den. Renku,“ oslovil technika, „našli jste u něho doklady? Nebo mobil?“ „Ne, jenom ten vzkaz,“ odpověděl technik, „jinak nic.“ Ivoš ukázal Martinovi složený lístek, který třímal mezi prsty oděnými do latexového oblečku. Kousek papíru s textem napsaným pečlivým krasopisem prvňáčka zase rozložil a dal mu ho přečíst. 103