„A to jsi policistka?“ „Dalo by se říct, že profesní roli odkládám, jakmile přijdu domů. A když se zamiluju, ale nikomu to neříkej.“ Křivý úsměv, smutek se objevil a zase zmizel. „Byl tak šíleně krásný a spěchali jsme se svatbou kvůli občanství. Vyrostl přece v bývalém Sovětském svazu a věděl, jak rychle se hranice a zákony můžou změnit. Vzali jsme se zcela soukromě, tajně, ani moji rodiče se to předtím nedozvěděli.“ Cítila, že něco nehraje, ale rozhodla se to ignorovat, raději chtěla věřit na lásku. Hodně cestoval, obchodoval, jak tvrdil, valuty, investice, tehdy měla zastříhat ušima a obléct si uniformu, ale jak už bylo řečeno, láska… „Brzy po třetím výročí naší svatby zmizel navždy.“ „Když se stal švédským občanem.“ „Šlo mu jen o papíry, o dokumenty, které z něj udělaly někoho jiného, než kým byl.“ „Kdo to byl?“ „Každopádně se nejmenoval Larionov. Když jsem zjistila, že je to falešné jméno, tak mi připadalo v pořádku, když si ho ponechám. Proč se jmenovat Anderssonová, když se můžu jmenovat Larionova? Jako ten hokejista, vždyť víš, v sovětské superpětce.“ Eira se pokusila vzpomenout si, co ví o hokeji z doby, kdy se narodila, a v duchu se ptala, proč se dostaly tak daleko od tématu. „Jsem ráda, žes mi to pověděla, ale nejsem si jistá, že chápu, co to má společného s naším případem.“ „Zdání klame,“ řekla Anja Larionova. Posunula kvetoucí rostlinu na parapetu a vrátila se ke svému psacímu stolu. „Ve světě, kde nikdo nikoho nezná, jsou správné papíry tvrdou valutou a švédské papíry mají velkou váhu. Díky nim tě považují za čestného člověka.“ „Jako tvého bývalého muže,“ řekla Eira. „Budu ráda, když se o něm nebudeš zmiňovat. S tímhle nemá nic společného, jen jsem si na něj vzpomněla.“ „A na koho že?“
98
Chřtán_sbaleny_knizni_blok.indd 98
21.03.2024 22:33:43