98
VONDA SINCLAIROVÁ
„To jsem ráda. Je jasné, že jste se brali z lásky.“ S úsměvem se zarděla. „To ano. A co Roryho otec?“ Gwyneth zavrtěla hlavou při vzpomínce na oba muže – Roryho rodného otce a Baigha Shawa. „Byl bestie. V životě jsem žádné hodné muže nepoznala.“ „To je ale smutné. Jestli si někdo zaslouží vlídnost, jsi to ty. A jsem ráda, že lairda MacGratha to k tobě táhne jako včelu na vřes.“ Gwyneth se málem zakuckala douškem mléka. Vyprskla, ale nakonec polkla. „Určitě přeháníš.“
* „Musíme dostat Gwyneth Carswellovou zpátky, i toho jejího bastarda,“ sděloval Donald MacIrwin Smittymu, svému pobočníkovi, když se spolu skláněli nad stolkem u krbu ve zšeřelé hlavní síni hradu Irwin. Tlumil hlas, protože nevěděl, kdo z klanu by ho mohl zradit. Donald prahl po korbeli piva, ale netroufal si ho konzumovat přesmíru, aby jim nedošlo. Klan naléhavě potřeboval finance. „Ano, m’lairde.“ Smittyho tmavé oči žhnuly jako uhlíky. „Jakmile laird Darrow zjistí, že už tu jeho dcera není, přestane posílat platby. Ale mám plán.“ Před několika měsíci mu anglánský lord jménem Southwick poslal list s výzvou, aby mu Gwynethina syna Roryho poslal do Londýna. Donald samozřejmě požadavek ignoroval. Nepřijímal rozkazy od zatracených Angličanů a kromě toho se mu peníze lorda Darrowa hodily. Kdyby tady už hoch nebyl, Darrow by mohl posílat na obživu Gwyneth méně peněz. Ale teď by snad mohl Donald uzavřít se Southwickem obchod. Mohl by předat Roryho osobně… za určitou cenu. Za hodně vysokou cenu. Za tolik stříbra, aby to uživilo Donalda i klan nejméně na pár let. Bylo mu jedno, proč Southwick o chlapce stojí, ale tušil, že je jeho rodným otcem.