má dítě v prožitku předvídatelný režim, je vždycky klidnější. Takže máma postupně rodinu naučí určitý řád, nejen časový, ale také aktivit v čase. Táta ho má podpořit a být příkladem. A pokud zjistí, že máma chce po dětech „ptákoviny“, nikdy jí to nesmí vytýkat před dětmi, natož to pravidlo začít vyžadovat po dětech rovnou jinak. Je zapotřebí, aby se v klidu o tom rodiče pobavili. Pravidlo smí měnit jen ten, kdo ho nastavil a vyžaduje! Vzpomínám si na tátu, který chtěl přispět k manželčině pohodě tím, že ji přemluvil, ať „si“ chodí každou středu zacvičit. Ona to s radostí přijala a začala mu vysvětlovat, jak to má postupně s dětmi dělat, aby jim po svém příchodu mohla dát jen dobrou noc. On jí se smíchem odpověděl, ať se nebojí, že to samozřejmě zvládnou. Když přišla domů, nebylo nic, jak mělo. Děti nespaly, doma nepořádek, táta frustrovaný a zlostný... Z této rodinné situace vznikla krize, kdy se muž dožadoval respektu a argumentoval tím, že má právo na výchovný vliv. Děti i my všichni potřebujeme pro pocit bezpečí režim a je nebezpečné to podceňovat. Například u diagnózy ADHD to první, co zjišťuji, je klima a režim rodiny. Proto znovu zmíním střídavou péči. Jen s největší snahou, úsilím a ochotou lze děti ve střídavé péči nepoškodit. Protože i kdybychom se na hlavu postavili, tak nemůžeme dětem dopřát stejné podmínky na dvou různých místech. Takže v případě, kdy vám to jako partnerům nevyšlo, doporučuji, abyste se naučili být ještě lepšími rodiči. Domluvte se na režimu podle potřeb dětí. Do tří let mají být 95 % času s mámou. S tátou pravidelně na pár hodin. Postupně se čas s dětmi rozšiřuje. Až v cca 10 letech lze říci, 97
20201110_Halda_Malickosti.indd 97
15.11.2020 10:04