98
to však neubralo. Pak zprudka učinil krok druhou nohou. S dětmi to jen zavibrovalo. „Hi-hi,“ vysmívala se Daniele, Marco začal zpívat písničku, která mi v posledních dnech už lezla krkem. Avšak psímu, snad až jeho zoufalému pohledu, by se snad každý zlomil smíchem v pase. „Tancujem, tancujem, prcneme si do gatí!“ chechtal se Marco a Daniele se k chytlavé melodii přidávala. „Prc – Prc… Ha – ha,“ zubila se. Lorenzo se v boji proti malým predátorům nevzdal a zamířil rovnou k malému jezírku. Hodlal snad skočit šipku i v oblečení? Obě děti se v posledním okamžiku pustily a Lorenzo do jezírka bez potřebné zátěže spadl. Sám. „Já vás vykostím! Vy dva si z toho cvrknete, až mi přijdete pod ruku. Oba!“ Máchal se ve studené vodě a vyhrožoval. „Klid! Otužování je dneska v módě,“ přidala jsem se na stranu dětí. Všichni jsme se náramně bavili. „Brr. Otužování není pro mě.“ Lorenzo vylézal z vody s předstíranou reakcí. Záměrně nás snad i bavil. Venku teplota překročila už osmnáct stupňů, tak si mohl uhnat maximálně rýmičku, na kterou vlastně muži umírali. Sundal si svršky a vydal se převléct do domu. Já ho doprovodila. Zvědavost po novinkách ve mně nedočkavě prahly. „Bůh prý všechno vidí. Bůh je tedy ze CIA,“ odvětil mi, když jsem se zeptala na případ. „Takže další úspěšně uzavřená kauza, vrahem byl určitě zahradník,“ zasmála jsem se jeho výrazu. On tak vždycky mluvil. Nevěděla jsem, jestli pravdomluvně, nebo prostě kecá. Možná mě jen chránil. Kdo ví. Já po tom raději nepátrala. „Ještě si, Sophie, vyřídím práci. Zítra mi začíná týden volna, tak můžeme něco podniknout. Samozřejmě jako kamarádi,“ navrhnul mi a neušetřil si jízlivou poznámku. Bohužel, k mé kauze mi nic víc prozatím nesděloval. Snad aby mě zbytečně nestresoval.