nanejvýš pro kulturní požadavky na vzdělání národa, nemůže ale sloužit jako „vnitřní náplň“ pro politickou svobodu národa. Z Masarykova hlediska z politického požadavku na federalizaci monarchie nakonec zbývá u Palackého jen historické státní právo, což ostatně potvrzuje Palackého příklon ke konzervativním požadavkům české šlechty. Za vhodnou „vnitřní náplň“ požadavku federalizace naopak Masaryk považuje svůj humanitní program. „V politice vnější je přirozený a nutný program Palackého, program státoprávní. Podle humanitního programu a podle historicky daných skutečností znamená program ten v dohodě s našimi německými krajany usilovat o samostatnost v rámci říše rakouské. Prakticky se dá dohodnutí s Němci provádět autonomií ve smyslu selfgovernmentu co největší, aby každý národ rozhodoval ve vnitřní politice sám o sobě; to také leží v pojmu lidovosti, které se dovoláváme.“129 Vůči Palackého pojetí národní identity formulovaném na etnickém základě měl tedy Masaryk zásadní výhrady. Svou výhradu vyostřuje až v paradox. Tak docela rozhořčeně prohlásil: Tak malí jsme nebyli a nejsme. „Je totiž osudný klam myslit, že všecka naše historie není než ustavičný boj proti Němcům a proti vládě – tak malí jsme nebyli a nejsme. … V tom se realism, a to v otázce nad jiné důležité, liší od Palackého i od Havlíčka a ovšem od běžného teď politizování. Je to požadavek politiky absolutně aktivní a pozitivní; troufejme si konečně sami být většími – nejsme tak malí, jak naši vlastenečtí fňukalové nám, a tedy i jiným, namlouvají.“130 Jak této paradoxní výhradě rozumět? Palackého postoj, který národní rozvoj spatřuje v „ustavičném boji“ proti Němcům a proti cizí vládě, Masaryk zjevně považuje za projev malosti, dokonce za „vlastenecké fňukání“. Naproti tomu staví svůj realismus, který, jak říká, žádá „být většími“, což zde primárně znamená být aktivní a jednat politicky ve vztahu k Němcům a vládě, ale to není všechno. Masarykův realismus žádá jiný postoj k národní svobodě, než je postoj Palackého, snad i Havlíčka, ale hlavně všech vlasteneckých fňukalů. Koncept federace federace tak získává jiný morálně politický obsah, než měl dříve.
129
Tamtéž, s. 118.
130
Tamtéž, s. 119.
98