Nona Devátá (Ukázka, strana 99)

jako by někdo otáčel spínačem. Mraky vypadaly podivně a v dálce nad neonovou hladinou moře tančilo tornádo. Našli si lavičku a posadili se, třebaže se nepotřebovali vydýchat. Okolní vzduch byl navzdory dešti teplý, vlhký a čerstvý. Až se jí z toho potila kůže na žebrech. „A je to tu zas. Nezvládnu to,“ řekl a pak dlouho beze studu plakal. Jakmile proud slz ustal, pokračoval: Zpočátku jsme ta těla přesouvali všude možně… M— se přímo umanutě snažila dokázat, že jsme někde ve výpočtech udělali chybu, nebo že naopak byla naše teorie správná. Nejspíš doufala, že pokud se jí podaří najít v tom nějaký vědecký průlom, dostanu zpátky svou práci, všechno se vrátí do starých kolejí a zase budeme mít cappuccinové úterky. Vybrali jsme dvě těla — dva lidi dvou pohlaví, se dvěma různými příčinami smrti. Zlomený vaz při autonehodě a dlouhodobá inhalace kouře. Byli však stejného věku, pro přesnější zkoumání, narodili se jen dvacet dní od sebe. A pak jsme si s nimi týden hráli jako s panenkami. Zajímalo nás, jestli je dokážeme přimět k rozkladu. Uložili jsme je v kotelně. V márnici. Nechali jsme je venku přes noc i v ranní rose. Nic se nezměnilo. Jejich vnitřní teplota zůstávala konstantní. Udržovali si ji, i když na ně A— a C— foukali horký vzduch z fénu, i když jsme je zabalili do solárních přikrývek a nechali je na slunci. Chudák C—. Mělas vidět, jak se jí navalovalo, kdykoli jsme je z těch přikrývek vybalili. Nechtěla ztratit tvář, ale na tohle zkrátka nebyla stavěná. Obchodní právo člověka nepřipraví na manipulaci s mrtvolami. Nemusela se tím však trápit, dodal. Nerozkládali se. Nic se na nich nezměnilo. Byli pořád dokonalí. Všechna ta těla zůstala stejně dokonalá. Tou dobou jsem už v laboratoři i spal, pokračoval. Odmítal jsem jít domů. A— a M— se tam nastěhovali se mnou a G— se utábořil venku. Přespával v autě. C— v podstatě bydlela s N—. Brzy ráno odešla a další den se vrátila se slanými rolkami. Tehdy mi to nedošlo, ale od akcionářů se už úplně trhla. Pracovala pro nás na volné noze, takže byla vlastně nezaměstnaná. Ale jen díky ní jsme tam mohli zůstat. Vydojila všechny smlouvy a nakukala poldům, že tam musíme 100