„Ne, ten je v kanceláři.“ „A ty jsi v té své.“ „Jsem v kuchyni.“ „No právě.“ „Haha, mami, potřebuješ něco?“ „Ne, dcero, nepotřebuju nic. Jen jsem s tebou chtěla mluvit.“ „Promiň, ale opravdu teď nemůžu. Elo, nech to! To není na jídlo! Evo! Říkala jsem ti, že máš ségru pohlídat!“ Bronislava poslouchala jedno vyštěknutí za druhým. V mobilu to zašu mělo. Bára ho zřejmě odložila. „Zavoláme si jindy, mami, ano? Teď fakt nemůžu!“ A aniž by Bára vyčkala, až se s ní Bronislava rozloučí, zavěsila. „No, Bounty, dnes to byl doslova expresní rozhovor. A nako nec Klára.“ Bronislava vytočila poslední číslo. „Ahoj, mami, no jo, dnes je pátek,“ konstatovala nevzrušivě. „Ano, dnes je pátek. Přijedeš na víkend?“ „Ne, mami, nepřijedu. O víkendu absolvuju masážní kurz.“ Obočí Bronislavy se pohnulo, jako by schytalo elektrický výboj. „Masážní kurz? To je zase nějaká novinka?“ „Ano, docela mě to chytlo. Už se tomu věnuju dva měsíce,“ odpověděla Klára zaníceně. „To je hodně dlouho,“ z Bronislaviny řeči ukapával sarkas mus po litrech. „Ano, já vím. Přemýšlím o tom, že bych se začala věnovat fyzioterapii,“ svěřila se se svým novým záměrem. „Počkej,“ zastavila ji zmatená Bronislava, „tak chceš být masérka, nebo fyzioterapeutka?“ V telefonu chvíli skřípalo ticho. „Ještě jsem se nerozhodla,“ odpověděla Klára. „Aha. Je to ale náročné.“ „Ano, je to těžké rozhodování.“
_ 98 _