Jedenáct vteřin vydechuju a cítím přitom, jak se mi uvolňují ramena a napětí v hrudi trochu povoluje. Sice ne úplně, ale stačí to, abych si uvědomil, že to pitomé dýchání možná vážně pomáhá. Což ale rozhodně tomu cvokaři nepřiznám. „Skvělá práce,“ řekne doktor Curtis. Znovu drží tablet a něco do něj ťuká. „Jak se teď po tom cítíte?“ Zamručím a pokrčím jedním ramenem. Doktor Curtis na mě mrkne, jako by věděl, že to pomohlo, ale že mu to nehodlám přiznat.
97