V r a ž d y v C h e r r i n g h a m u – S m r t v e vá n i c i
„Dobře, můžu to zkusit – prosím, zůstaňte chvíli na lince.“ Grace stiskla tlačítko na stolním telefonu. „Sarah, někdo tě shání. Ženská s nějakým cizím přízvukem. Povídala, že s tebou potřebuje mluvit.“ „Kdo to je?“ „To je právě to. Odmítla mi to říct. Prý musí mluvit jenom s tebou.“ „Doufám, že mi někdo nebude nabízet refinancování hypotéky na můj dům nebo na něm nechce kupovat nějaký podíl. Vezmu si to tady.“ Sarah stiskla blikající tlačítko na svém stolním telefonu. Ten hlas poznala okamžitě. Ania. A dokonce i přes telefonní aparát Sarah vycítila, že mladá ošetřovatelka má strach: hlas jí zadrhával a skoro šeptala. „Sarah – musím vám něco říct.“ A zrovna když jsme si s Jackem mysleli, že je po všem. Tohle detektivování dokáže být opravdu nevypočitatelné. „Ano, Anio – o co jde?“ „Ne, teďka nemůžu, po telefonu ne.“ „Dobře.“ Viděla, jak se na ni Grace dívá a z výrazu obličeje jí čiší zvědavost. „Ehm. Tak co kdybychom se sešly třeba u Ploughmana nebo u Huffingtonů…“ Okamžitě se ozvalo „ne“. „Někde, kde být samy.“ Sarah bylo jasné, že při té bílé kalamitě venku nepřipadá v úvahu nějaká procházka parkem. „Mohla byste přijít ke mně do kanceláře, je to jen…“
98