„Nesmíte se na ni zlobit,“ snažila se ji zachránit paní de Dambresse a omluvit její nezvyklý vzhled. „Je už od mala taková,“ pokusila se usmát a celou situaci uklidnit. „Nikdy se nedala spoutat do ženských šatů a raději dávala přednost jízdě na koni a divokým projížďkám po kraji, nežli se věnovala vyšívání a jiným ryze dívčím zábavám. Jsem vlastně pyšná, že je taková; Michèle je zkrátka osobnost,“ obhajovala dívku s veškerou horlivostí a nedůvěřivě sledovala reakci její nové příbuzné. Tedy Elisabeth říkala pravdu, ujistila se v duchu paní de FontaineDeveraux. Ale tohle ti brzy vyženu z hlavy, pomyslela si ještě. A v ten moment na její tváři zazářil vítězoslavný úsměv. Ve společnosti vévodkyně a jejích synů nerozlučné přítelkyně příjemně
a
velmi
chutně
poobědvaly.
Počáteční
rozpaky
z přítomnosti dívčina doprovodu se zdánlivě rozplynuly a urozená společnost se chystala k odpolední zábavě. „Smím vás, Angeliko, pozvat na prohlídku našich skleníků?“ obrátila Marie-Claire svou pozornost k hraběnce, když všichni dopili kávu. „Dokončili jsme je teprve nedávno,“ pokračovala s patřičnou pýchou. „Nechala jsem dovézt tropické rostliny až z afrického kontinentu, které jsou ve Francii velkou vzácností a věřte, že jen málokteré panství se takovými může pochlubit,“ snažila se upoutat hraběnčinu pozornost. „Rády přijmeme vaše milé pozvání,“ odpověděla zdvořile paní de Dambresse, „nemám pravdu, drahá?“ otočila se ke své schovance, vzala ji za ruku a začala se těšit na nové společné zážitky a zároveň 97