„A ta naslouchátka si s sebou, slečno, neberte,“ doporučil jí s úsměvem pan Slanina. „Krásu musejí nasávat všechny čivy.“
18 Josefína netušila, jakého umělce hodlá zbytek Tvrdíkovy rodiny nasávat, a bylo jí to jedno. Nicméně se nehodlala řídit ani tetiným doporučením, aby to samé provozovala na hotelovém baru, a jala se špehovat Tvrdíka. Nebylo to příliš těžké. Koberce v chodbách tlumily krok. „Netušila jsem, že jste policajt,“ rozpoznala hlas pokojské Malinky. Ozýval se z jednoho pokoje ve druhém patře. „Mám se bát?“ švitořila dál. „Pane inspektore?“ „Komisaři,“ opravil ji. „To je víc?“ „Je.“ „No teda,“ zavrněla Malinka. Znovu to živočišné dusno. Linulo se z pootevřených dveří jako neviditelný had. „Chodíte do sauny?“ zeptal se Tvrdík. „Jen s někým. Samotnou mě to nebaví, pane komisaři.“ Poslední dvě slova si vychutnala jako someliér doušek vína. „A tady v hotelu taky?“ odkašlal si. „Ne. Na to nemám čas. S ženskýma tam vytíráme, a to je tak všechno.“ „Ta židle, paní Malinová…“ Nato se ozvalo bouchnutí, jako když někdo zavře skříň. 98
Jak se vari netopyri_sazba.indd 98
04.04.2024 9:44