Nikki zaklepala na otevřené dveře do recepce. Vřele se na ni usmál asi pětadvacetiletý muž. „Mohu vám nějak pomoci?“ „Mám schůzku s doktorem Randallem.“ Nikki mu ukázala policejní odznak. Mladík posmutněl. „Kvůli Daně. Všechny nás to vzalo.“ Nikki se soucitně usmála. „Upřímnou soustrast.“ Podívala se na jeho jmenovku. „Drew, je to tak? Znal jste ji dobře?“ „Popravdě ani moc ne. Ale jinudy se do bytovky dostat nedá, takže jsem s ní mluvil skoro každý den. Byla milá. Napíšu doktoru Randallovi.“ „Díky. Pracujete tady už dlouho?“ „Pár let,“ odpověděl Drew. „Je to fajn prácička.“ „Žádné potyčky s nepřizpůsobivými rezidenty, protože nerespektují pravidla?“ „Tu a tam,“ připustil. „Ale doktor Randall je skoro pořád tady a všem pomáhá.“ „Je tu ještě jiný terapeut?“ „On je tu jediný terapeut na plný úvazek a zároveň to tady řídí. Máme ještě člověka na poloviční úvazek a několik drogových poradců. Danu měl na starost Cam Fletcher. Mluvili jste s ním?“ „Ano,“ řekla Nikki. „Je dost naštvaný.“ „Myslím, že se hodně sblížili. Cam už je takový. Všichni si ho hned oblíbí.“ Dveře zabzučely, a když se otevřely, vyšel z nich usměvavý muž, který jako by vypadl z oka Santa Clausovi. Husté bílé vlasy krásně doplňoval mohutný vous a břicho měl jako stvořené do Santova obleku. Nikki by přísahala, že se mu dokonce třpytily oči. „Doktor Jake Randall.“ „Zvláštní agentka Nikki Huntová.“ Potřásla mu rukou a usmála se. „Díky, že jste si na mě našel čas.“ „To s Danou nás úplně rozhodilo.“ Zavedl ji do společenské místnosti vybavené pohodlným nábytkem z Ikey v jemných tónech.
98