podstatách, nedostanou se hlouběji, proto mají nejrůznější atributy. Čerpají z výsledků ontických věd a zobecňují jejich výtěžky, nejsou původním myšlením; jen mechanickým usebíráním toho, na co přišly vědy přírodní. Problémem je to, že všechny výsledky těchto věd jsou jen prolongací neuvědomované a skryté determinace, která je vždy na počátku, tj. v ontologickém myšlení. Pokud vědci chybí počátek, je to vždy jen hra. „Otázka po podstatě bytí tudíž vyžaduje apodiktický, na antropologických předpokladech nezávislý terén, který je s to, jak výše ukázáno, poskytnout pouze reduktivní postup. Ontologie, v tomto hlubokém smyslu, je transcendentální nauka o podstatě a formách thetického vědomí vůbec.“225 Toto by měli pochopit antropologové všech druhů a můžeme říci, přibývá jich, stále vznikají nové a nové antropologie, až je to trapné. „Bytí je univerzální (tj. veškerou zkušenost obepínající) zákon vykazatelnosti, tj. závazné víry v předmětnost, platný pro každé vědomí oné předmětnosti.“226 Univerzita nemůže zahodit filosofii, zahazuje tak samu sebe a proměňuje se na průmyslovou školu, sloužící potřebám machthábrů na trhu. Via negationis je filosofií fenomenologickou, jdeme k počátku a počátek je arché, není jen za námi, je před námi a vyzývá nás ke kongruenci prostřednictvím naší privace, prostřednictvím hladu po pravdě, která je tím nejvyšším. Patočka by to řekl daleko pravdivěji: „Víra fenomenologického diváka není recepce, nýbrž jeho pohledem teprve povstává, teprve pro něj platí transcendentální život.“227 Jen žijete-li v napětí bytostného tázání, rodí se ve Vás celek bez marga, jenž je vhledem do bytí samého, bytí se nedá vnímat, zpředmětňovat a měřit, či na něj ukatovat svým prstem (digitus) a pojmenovávat jej jakožto podstatu nejposlednější a nejpočátečnější. Bytí se v nás musí rodit, jinak je nepotkáme nikde na světě. Bohužel empirie na to nepostačuje, zde je důležité jen myšlení myšleného, které se rodí z hlubokého hladu po podstatě, z privace z bytostného tázání. Zde je věda bezmocná. „Akt a smyslové kvality jsou dány zcela jiným způsobem než mínění jako takové. Akt a smyslové kvality náleží k prožitku, jsou dány jako to, z čeho se prožitek 225) Ibidem, s. 174. 226) Ibidem, s. 174. 227) Ibidem, s. 175.
98