JAN HRDINA
„marko-man“ lze přeložit jako hraničář, tedy někdo, kdo žil na hranici; na hranici s bójským územím. Podle některých názorů je keltského původu také jméno markomanského krále Marobuda. Boiohaemum bylo zemí, kam již dříve někteří příslušníci markomanského kmene odešli. Jak víme, tato země byla z nemalé části uprázdněná, neboť se mnoho Bójů vydalo na východ, aby podobně jako Markomané nalezli nový, bezpečnější domov. Ti, kteří zůstali, nepředstavovali hrozbu, právě naopak. Bójové byl kulturní lid, jehož poznatky byly v příštích letech, kdy žili bok po boku s Markomany, přínosem. Sluší se však poznamenat, že ještě před Markomany osídlil bójské území germánský kmen Hermundurů, který je spojován s tzv. plaňanským horizontem, nejstarší fází doby římské u nás. Hermunduři se dostali do Čech a na Moravu někdy kolem roku 30 př. Kr. a můžeme je spojovat se zánikem některých oppid u nás. A jak se k nám dostali Markomani? Nikoliv překvapivě to souvisí s expanzí Říše římské a snahou císaře Augusta šířit římský mír do necivilizovaných končin barbarika. Strategie římské expanze byla promyšlená, systematická a cílevědomá. Dobývali strategická území, odstraňovali nejvážnější a nejnebezpečnější konkurenty, systematicky zvětšovali rozlohu republiky a poté císařství, to vše s důrazem na velikost Říma a hladký průběh další expanze. Ve 3. století př. Kr. Římané definitivně ovládli Itálii, ve 2. století rozšířili svou moc do Řecka, Makedonie a Ilýrie, z mapy vymazali někdejší velmoc Kartágo. V polovině 1. století si Caesar podmanil Galii a po zlomení posledního povstání roku 19 př. Kr. podlehla římským vlkům i Hispánie. Plán další expanze prvního římského císaře Octaviana Augusta, vládnoucího pětačtyřicet let až do roku 14 po Kr., počítala s posunutím římské hranice dále na sever, k Dunaji z jihu a k Labi od západu. Důsledně realizovaný plán přinesl své ovoce v podobě podmanění Moesie, Norica, Raetie a Pannonie a následně pod velením vojevůdce Drusa st., později ověnčeného přídomkem Germanicus, překročily 90