mě dostala a řekla, že končí. Byl jsem překvapený, vůbec jsem netušil, která bije. Viděl jsem ji potom ještě jednou, když jsem pořádal v tělocvičně setkání s rakouskými zen buddhisty. Tehdy se najednou objevila, ale hned jsem viděl, že se nějak vnějšně změnila k horšímu. Dříve krásně upravená, byla nyní rozčepýřená a bez zájmu o vzhled. Pak už jsem ji nikdy neviděl. A nejen já, ani ostatní. Myslím, že byla ve znamení berana. Stejně jako u mé první lásky, která byla ve znamení ryb, mě to velmi bolelo. Napsal jsem opět pár básní a nevypadal zrovna moc k světu. To vše se stalo v roce 1978.
Kršnovci u Havelky
A tehdy jsem také ztratil pracovní místo. Došlo k tomu tak, že jak víte, jsem pracoval v Léčivech na OTK jako analytik, ale bylo už neúnosné zde pokračovat, protože mě to jednak nebavilo, a jednak mi Rudolf Skarnitzl velmi nutil svou „metodu tendencí“, kterou sestavil, a vyučoval lidi kolem sebe. Spočívala v tom, že si člověk měl uvědomovat všechny své tendence v mysli a potom se je snažit buď ovládnout, nebo rozpustit. To bylo pro mě příliš rozumové a neměl jsem o to zájem. Rudolf Skarnitzl se tehdy už odtrhl od Svámího Mahéšvaránandy, protože ho zajímala spíše filozofická cesta. Měl jsem štěstí, že Léčiva na Žižkově se stěhovala do nových budov v Dolních Měcholupech a ti, kdo tam nechtěli, mohli odejít bez tříměsíční výpovědní lhůty. Přesně to jsem učinil, a byl tak vlastně vysvobozen
98