Zákony, zákoníky a jejich aplikační praxe v 18.–20. století v českých zemích (Ukázka, strana 99)

některé z jí přidružených paramilitárních organizací, a jestli je tedy vůbec nutné následně zkoumat stránku subjektivní, či nikoliv. V případě první osoby, proti jejímuž osvobození zmateční stížnost směřovala, soud konstatoval, že návštěva restauračního zařízení, kde se zrovna koná koncertní zábava uniformovaných příslušníků SA, a běžný společenský styk na této akci nenaplňují objektivní stránku skutkové podstaty vyjádřené v § 17 ZNOR.373 Naopak v situaci, kdy se obžalovaný dobrovolně zúčastní volební schůze NSDAP, byla již objektivní stránka naplněna, a bylo třeba přistoupit ke zkoumání subjektivní stránky.374 Provedené odlišení mezi koncertní zábavou a volební schůzí sice nevycházelo přímo z textu zákona, ale poměrně přesně odpovídalo jeho duchu, jelikož kriminalizace v zásadě nahodilé účasti na kulturní události pořádané sdružením důvodně podezřelým ze státu nepřátelské činnosti by představovala přílišný zásah do občanských svobod a dala za pravdu hlasům, které § 17 označovaly za nástroj politické perzekuce. Kvalitativní odlišení účasti na politické schůzi a připuštění její možné kriminalizace ze strany Nejvyššího soudu nebylo příliš překvapivé vzhledem k účelu zákona na straně jedné a reputaci i deklarovaným cílům NSDAP na straně druhé. Nehledě na to, že soud pouze konstatoval naplnění objektivní stránky s tím, že musí být zkoumána i stránka subjektivní. Objektivní stránkou trestného činu dle § 17 ZNOR se zabývala i série rozsudků Nejvyššího soudu z let 1934–1935, která se snažila přesněji definovat, jaké jednání lze podřadit pod pojem styku s podvratnou tajnou organizací. Rozsudkem z listopadu 1934 tak bylo například stanoveno, že osoba, která se během cesty do Německa stravovala a přespávala u sdružení žen, která byla pod kontrolou SA, a k navázání kontaktu s těmito sdruženími využívala imitaci stejnokrojů SS a SA, nepřímo navazovala styk s touto organizací a naplňovala ustanovení druhé aliney prvního odstavce § 17 ZNOR.375 Rozhodnutí bylo poměrně zajímavé v tom, že Nejvyšší soud v něm připustil, že pouhé přespání nebo žádost o stravu by bylo možné považovat za běžný společenský styk, avšak skutečnost, že pachatel využil převleku, aby ukázal svou podporu organizaci SA, 373 Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 31. ledna 1934, sp. zn. Zm I 692/33, publikované ve Sbírce pod č. 4915, in: Vážný, František: Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních: 4894–5170, Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství 1935, s. 41–42. 374 Za státu nepřátelský cíl NSDAP Nejvyšší soud označoval proklamované snahy o přičlenění všech území obývaných Němci k Německu. Viz ibid., s. 42–43. 375 Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 14. listopadu 1934, sp. zn. Zm I 1059/33, publikované ve Sbírce pod č. 5126, in: Vážný, František: Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních: 4894–5170, s. 403–404. 98