okrádá, změnšuje schopnost každého člověka vzatého individuálně. – Výroba nemůže být beze směny.“ –
Tolik J. B. Say.16 „Síly člověku inherentní jsou: jeho inteligence a jeho fyzická vloha k práci; ty, které odvozují svůj původ od společenského stavu, záležejí: ve schopnosti práci dělit a rozdělovat různé práce mezi různé lidi... a ve schopnosti směňovat vzájemné služby a výrobky, které tyto prostředky konstituují... Motivem, proč nějaký člověk věnuje druhému své služby, je zištnost – člověk požaduje protihodnotu za služby prokázané druhému. – Právo výlučného soukromého vlastnictví je nezbytné k tomu, aby se ustavila směna mezi lidmi.“ „Směna a dělba práce se navzájem podmiňují.“
Potud Skarbek.17 Mill líčí vyspělou směnu, obchod jako následek dělby práce. „Činnost člověka lze redukovat na velmi jednoduché prvky. Člověk nemůže ve skutečnosti dělat nic více než produkovat pohyb; může pohybovat věcmi, aby je od sebe vzdá //XXXVII/ lil nebo je k sobě přiblížil; to ostatní vykonají vlastnosti hmoty. Při užití práce a strojů často zjišťujeme, že účinky mohou být zvětšeny vhodným rozdělením, oddělením operací, které si odporují, a spojením všech těch, které se nějakým způsobem mohou vzájemně podporovat. Protože, celkem vzato, lidé nedovedou vykonávat mnoho různých operací stejně hbitě a dovedně, jako jim zvyk poskytuje tuto schopnost pro vykonávání menšího počtu operací, je tedy vždy výhodné co možno nejvíc omezit počet operací, svěřených každému individuu. – K dělbě práce a k rozdělení sil člověka a strojů nejvýhodnějším způsobem je v mnoha případech zapotřebí operovat ve velkém měřítku, anebo, jinými slovy, vyrábět bohatství ve velkých množstvích. Tato přednost je důvodem vzniku velkých manufaktur, z nichž často malý počet, založený za příznivých poměrů, zásobuje někdy předměty, které vyrábějí, nejen jednu zemi, nýbrž mnoho zemí, v množství, které požadují.“
Tolik Mill.18 Ale celá moderní národní ekonomie se shoduje v tom, že dělba práce a bohatství výroby, dělba práce a akumulace kapitálu se navzájem podmiňují, stejně jako v tom, že soukromé vlastnictví, osvobozené, ponechané samo sobě, může jedině vytvořit nejužitečnější a nejrozsáhlejší dělbu práce. Výklad Adama Smitha je možno shrnout takto: dělba práce dává práci nekonečnou schopnost vyrábět. Zakládá se na sklonu ke směně a čachru, na sklonu specificky lidském, který pravděpodobně není podmíněn náhodně, nýbrž používáním rozumu a řeči. Motivem směňujícího není lidskost, nýbrž egoismus. Rozmanitost lidských nadání je spíše účinkem než příčinou dělby práce, tj. 16 Say, J. B.: Traité d´économie politique..., 3me éd. Paris 1817. T. I, s. 300, 76–77 a t. II, s. 6. 17 Skarbek, F.: Théorie des richesses sociales. T. I. Paris 1829, s. 25–27, 75. Poslední věta
citátu je shrnutím myšlenek, které Skarbek rozvíjí na stranách 121–132 své knihy. 18 Mill, J.: Élémens d´économie politique... Paris 1823, s. 7 a 11–12. 98