Příkladem může být moje klientka Francesca, která přišla do mé kanceláře s obrovskou úzkostí projevující se bolestmi hlavy, mdlobami, chronickou únavou a celkovou bolestí celého těla, když ráno vstávala. Měla také chronické bolesti v krku, které popisovala tak, že se ji svět snaží udusit. Francesca uznala, že má k dramatu „důvěrný vztah“, ale řekla, že to není její vina. Pokud jí lékař řekl, že její laboratorní výsledky jsou trochu vychýlené, byla neschopná práce po několik dní, což samozřejmě její příznaky jen zhoršilo. Pro Francesku bylo snadné vyjádřit své trápení ohledně zdraví, ale bylo pro ni velmi obtížné sdělovat své pocity nebo jim věřit. Francesca vyrůstala s tím, že jí říkali, že její pocity nejsou platné, že to přehání a že stále přehrává. Během naší společné práce začala svým vlastním pocitům a vjemům důvěřovat. Poté, co jsme si promluvili o tom, co to vlastně stres je, se otevřela myšlence, že reaktivita jejího těla (aktivace) je vlastně způsob, jakým se její tělo připravuje na spoustu těžkostí (stresorů). Poznala, že její fyzické příznaky a úzkost jsou nevyřešenou aktivací, která uvízla v jejím těle. Když umožnila mobilizaci nezpracované aktivace, začala pociťovat výrazné zlepšení. Když se například naučila vyjádřit slovo a gesto ne, uvolnilo se jí velké napětí v těle a její fyzické příznaky začaly mizet. To může být trochu radikální posun v chápání stresu. Jazyk a zastaralé pojmy mohou mít velkou moc nad tím, jak vnímáme a prožíváme stres.
Smyčka jazyk-vnímání-realita Je důležité si uvědomit, že stresor nebo krizi si můžeme vytvořit i sami, aniž by musely být skutečné, zejména pokud nějaká část našeho já touží po stresové reakci a vnitřním chaosu. 98 JAK POROZUMĚT PŘÍČINÁM ZÁVISLOSTI NA DRAMATU