slábl, jak jsme se vzdalovali od břehů. Gróf měl dobrou náladu, přestože ho pobolívalo staré zranění z bosenských válek. Kupodivu ani po několika dnech mne nezachvátila mořská nemoc, možná proto, že jsem odmala miloval houpání se na vlnách rybníka, když ho vítr rozčeřil. Jen jsem si tu a tam musel zout boty, protože tuto kratochvíli jsem u nás ve Svatém Jiří také prožíval většinou bos. Propluli jsme celým Středozemním mořem, kterým před tisíci lety bloudil i jiný Odysseus, odvážnější a známější než já. Jemu to trvalo deset let, nám stačily tři dny, jenže on měl v srdci svou lásku k Penelopě a jasný cíl, Ithaku. Já plul jen jako sluha a přítel grófa Hohenlohe, trochu podivína, muže, který se neustále, ať dělal cokoli, domníval, že plní své poslání. Žádné Sirény ani Skylly a Charybdy jsme cestou nepotkali, snad jen černovlasá dívka jménem Marina, jež plnila funkci markytánky, by se dala přirovnat k bájné Kalypsó, lákající do své náruče. Gróf ji nalezl někde v Terstu a domluvil se s ní, že za tři tisíce korun popluje s námi, aby její ženský element rozptýlil před úřady veškerá podezření spojená s účelem naší plavby, já ho ale podezřívám, že si jen chtěl zpříjemňovat čas dlouhé cesty, protože v prvních dnech plavby většinu času trávila v jeho kajutě. V Lisabonu, než jsme přesedli na portugalskou obchodní loď, jí pořídil několikery cestovní šaty a široké klobouky s krajkovým závojem a představoval ji jako svou neteř bažící po dobrodružství. Dokonce ji vybavil i nepříliš dokonalými falešnými doklady na jméno Marina Auerspergová z Laibachu, což mělo odůvodnit nepřehlédnutelný slovanský akcent v její němčině i sporé angličtině a francouzštině. Já mezitím dohlížel na to, aby byl náš tovar přeložen celý na správnou loď směřující do přístavu Nový 98
Letnice_sazba.indd 98
03.01.2024 12:44