Nespoutanost Volnost, samota a svoboda, pro někoho pár divných slov. Pro jiného spokojenost a pohoda, nemít myšlenky těžké jako kov. Volně s lehkou hlavou jít lesem a když budu chtít, můžu lehnout si na mezi. Nechat za sebou všechnu tu tíhu, co s sebou nesem. Tohle nedá se vyvážit žádnými penězi. Jak vlk samotář běžet posvátným hájem a na té nejvyšší skále na úplněk výt. Nechat svůj hlas nést celým širým krajem a mít pocit, že už nechci jinak, že takhle chci žít. Ale pozor. Je nebezpečné tuhle touhu poznat, protože pak už nedokážeš nechat se spoutat. Je důležité tohle si přiznat, že tvou lásku a pozornost bude těžké upoutat. Když se staneš vlkem samotářem, budeš mnohokrát nařčen, že lžeš a že utíkáš. Klidně budeš nazýván i lhářem, protože jiné dimenze se ve své samotě dotýkáš. Tyhle pomluvy, ale nesmíš si k srdci připustit, protože jediný, kdo může tě soudit, jsi ty sám. Ty sám sebe obviníš a sám si musíš i odpustit. Vždyť vlk samotář je svého světa pán.