„Roso, konečně!“ Vyskočí, strčí do kapsy mobil, na kte rém ještě před vteřinou něco zuřivě psala, a rozběhne se ke mně, aby mě přitáhla zpátky ke dveřím. „Odemykej, no tak!“ „Co se děje?“ „Potřebuju tvoji radu. Teď. Hned!“ Teprve když sedíme u kuchyňského stolu, přesně na stej ných místech jako my s mamkou předevčírem, vyrukuje s tím. „Podrž se. Alanina agentura mě pozvala na casting! Může za to naše společná fotka z minulých Vánoc, která se náhodou dostala do rukou Alanina agenta. Chtějí mě navrhnout do kampaně na velmi mladou dívku. Tuším, že jde o reklamu na kosmetiku.“ „Daisy, to je senzace! A ty k tomu ještě potřebuješ moji radu?“ Podívá se na mě úplně bezradně. „Myslíš, že bych to měla zkusit?“ „A proč bys to prosím tě neměla zkusit?“ „Já nevím, nejsem jako Alana – nevím, jestli na to mám, nevím, jestli jsem dost fotogenická –“ „Podle Daniela jsi megafotogenická,“ přeruším ji. „Tvrdí, že udělat tvoji špatnou fotku je nemožné.“ „Fakticky?“ zrozpačití. „To že řekl? A myslíš, že to myslí vážně?“ Musím se rozesmát. „Ne, tím chtěl říct, že jsi ošklivá ro pucha, kvůli které praskne každá čočka, a že v tvojí přítom nosti je nutné zakrýt všechna zrcadla! Samozřejmě že to myslel vážně, ty srandistko! Koneckonců, už tě vyfotil hodněkrát a –“ „Cože…?“ přeruší mě Daisy udiveně. „Daniel má moje fotky? Oni potřebují nějaký fotomateriál, který by ukázali
98