2
Patologické mikroskopické nálezy v kosterních pozůstatcích významných osobností české historie použití pouze tohoto testu za daných podmínek spolehlivé (Ramba, 2023). Svědčily by pro to i literární údaje z poslední doby, podle kterých žádný ze 16 testů známých v písemnictví není dostatečně průkazný v diagnostice neurosyfilidy (Ghanem, 2010; Park et al., 2020; Satyaputra et al., 2021). Doporučuje se proto brát v úvahu klinickou symptomatologii, epidemiologickou situaci a osobní anamnestická data. Navíc testy mohou být falešně pozitivní např. u chorob vyvolaných endemickými treponemami, jako je Treponema carateum způsobující chronické onemocnění kůže zvané pinta. Za argument potvrzující diagnózu syfilidy nemůže být považován nález vysoké koncentrace rtuti v holenní kosti Bedřicha Smetany, uváděný v hodnotách 80–84 µg/g, což je dvojnásobek údajů G. V. Lenara (1978) o koncentraci tohoto kovu ve tkáních běžné populace (Ramba, 2023). Uvažuje se o tom, že mast mohla být podávána v dětství po úrazu způsobeném výbušninou. Tehdy se tento prostředek aplikoval i v místní léčbě běžných zánětů vtíráním do kůže. Navíc lékaři ošetřující Bedřicha Smetanu neshledali žádné známky merkurialismu s charakteristickými typickými změnami dásní v okolí zubů (Ramba, 2023). V pitevním protokolu jsou zaznamenány makroskopické změny mozkové kůry připomínající atrophia corticis rubra cerebri, vyskytující se u neurosyfilidy. Bez histo logického ověření však nemůže být takový závěr jednoznačný s ohledem na úraz, který Bedřich Smetana utrpěl v mládí při výbuchu střelného prachu. Při něm došlo také k poranění dolního okraje očnice, jak prokazuje prof. Ramba (2009 a 2023). Ten předpokládal, že příčinou celoživotních obtíží skladatele včetně ohluchnutí byl výbuch skleněné láhve naplněné střelným prachem a zakopané na poli v blízkosti jindřichohradeckého rybníka Vajgar (Ramba, 2009 a 2023). Do rány na obličeji pronikla infekce, která způsobila chronický zánět s následným omezením růstu kostry obličeje včetně středouší. Předpokládá se, že infekce přešla i na mozkové pleny (Ramba, 2009 a 2023). Podobně argumentoval i MUDr. I. Vacek v časopise Česká a slovenská psychiatrie (2009). Navíc poúrazové změny mohly být provázeny krvácením do mozkových plen a event. i zánětem; důsledky byly zaznamenány v pitevním protokolu jako atrophia rubra. Ve své recentní monografii prof. Jiří Ramba uvádí některé nové informace, podle kterých mozek Mistra vyšetřil mikroskopicky prof. Heřman Šikl před 2. světovou válkou a vyloučil syfilitický původ změn zaznamenaných ve frontální mozkové kůře. To je informace pocházející od prof. Josefa Vaňka, který ji předal prof. MUDr. Hervigovi Hamperlemu. Ten během 2. světové války vedl německý ústav patologie, pozdější II. patologickoanatomický ústav Fakulty všeobecného lékařství, kde jsem do roku 2000 pracoval i jako vedoucí. Mozek údajně po dobu války přechovával prof. Josef Vaněk a po válce jej předal prof. Vladimíru Haškovcovi, který údajně provedl impregnační vyšetření k průkazu treponem, avšak s negativním výsledkem. Tento neuropatolog byl v padesátých letech zatčen a materiál předal vyšetřovatelům a od té doby nikdo neměl žádné informace o osudu mozku. Nálezy však nikdy nebyly písemně doloženy alepoň popisem mikroskopických změn mozkové kůry a mozkových plen příslušné oblasti mozku. Zároveň chybí popis makroskopických změn po nakrájení mozkové tkáně na tenké řezy, jak se mozek běžně vyšetřuje. Tak mohly být potvrzeny nebo naopak vyloučeny změny typické pro aterosklerózu, alespoň v podobě status lacunaris nebo případných větších ložiskových lézí. Osobně se samozřejmě nemohu k žádné z těchto informací blíže vyjádřit. V souvislosti s impregnačním vyšetřením k průkazu treponem však mohu sdělit, že o podobné vyšetření se kdysi pokusil doc. Zdeněk Záhoř, můj učitel, na čerstvém 98