ten den přiblížila k nějakému jinému ohni než k tomu, který hořel na pobřeží. Takže dokud se neprokáže opak, předpokládáme, že má s tím případem něco společného. Možná byla jen svědkyně, možná pachatelka. Nebo třetí oběť na útěku. Každopádně doufáme, že zná jména zemřelých.“ Idunn se tentokrát ovládla a nevyptávala se na osud jejího psa. Všichni vyšetřovatelé byli buď místní, nebo z ostrovů zatím nemohli odjet, a tak jim nic nebránilo v důkladném zkoumání všeho, co se týkalo zraněné ženy. Vrak jejího auta policie podle Íny odtáhla do jedné z volných garáží. Nedalo se vyloučit, že se v něm najde něco, co případ nějak osvětlí. Pokud s ním tedy dotyčná skutečně měla něco společného. Protože ale byla naživu, aspoň zatím, neměla Idunn v tomto ohledu jak přispět. Jestli nezískají povolení k pitvě, bude ji čekat jednodenní či dvoudenní nečinnost, kdy budou každou minutu jejího času vyplňovat obavy z nečekaného setkání s otcem. To bylo nesnesitelné pomyšlení. „Neodpověděla jste mi, když jsem se ptala na to železářství. Můžu si tady na ostrovech nakoupit nářadí?“ Ína se k ní otočila, ačkoli se jí zjevně vůbec nelíbilo, že ji Idunn přerušila v půlce věty. I tak zdvořile odpověděla: „Nebyla jsem si jistá, jestli nežertujete. Ale ano, prodejna otvírá ráno v devět. Nebo možná v deset.“ Idunn poděkovala a zapsala si adresu. Pak se snažila dál soustředit na to, o čem se mluví, ale musela si přiznat, že s klesající hladinou ve sklenici jí to působí čím dál větší potíže. Což až tolik nevadilo, protože nezáživný výčet té hrstky faktů, kterou zatím měli k dispozici, se jí vůbec netýkal. Vzhledem k tomu, že zatím neznali totožnost zemřelých, neměly informace pro pitvu žádný význam. Jinak by Idunn musela bedlivě naslouchat, 98 • Yrsa Sigurđardóttir