Odložila šálek. Opatrně uchopila krabičku a otevřela ji. Uvnitř byl zlatý řetízek s dřevěným šperkem. Byla to klícka ve tvaru slzy, s jemnými žebry, a uvnitř se převalovala malinká kulička. Černé panenky uprostřed modrých duhovek se soustředí na ten jediný bod mezi jejími prsty. Prohlíží si šperk ze všech stran a výraz v její tváři značí uznání. „To je dokonalý,“ kývne hlavou. Pak se pohledem vrátí k Adamovi. „Ježiš, to má bejt dárek pro mě?“ Adam pokrčí rameny na znamení souhlasu. „Ale já mám kluka…“ Adam polkl. „V tom případě ti ho přeju… Tohle jsem pro tebe vyrobil vlastně na rozloučenou. Já totiž směřuju jinam.“ „A kam?“ „Od července bydlím v Aši, budu se tam naplno věnovat křesťanský cestě.“
97